Text z autobiografické knihy Sergeje K. Dakova,
který se osobně podílel na pronáseldování
křesťanů v Sovětském Rusku...
Křesťané jsou pro komunistickou stranu nebezpeční
Když jsem viděl všechny dokumenty křesťanů a hovořil o nich s velitelem Nikiforovem, uvědomil jsem si šílené úsilí komunistické strany přemoci hrozivé nebezpečí náboženství. Byl jsem doslova šokovaný. „Boj proti věřícím ale musí stát velké peníze!“ zvolal jsem. „To si piš, že ano,“ odpověděl Nikiforov. „Však dobře víš, kolik nás stojí jen vaše skupina. Jak jsem ti říkal, máme dva nepřátele: americké imperialisty a věřící, kteří všechno podkopávají. Za každou cenu je musíme držet pod kontrolou.
Jsou nebezpeční zejména proto, že velmi rychle narůstá jejich počet. Jen na Kamčatce jich je 30 000 při celkovém počtu 250 000!“ – „To znamená,“ počítal jsem, „že pravděpodobně celé miliony věřících zamořují náš národ.“„Máš pravdu. A komunismus nemůže nikdy triumfovat, dokud se buď nezmění jejich smýšlení, nebo je nezneškodníme. Otevřeně ti říkám, dávám přednost tomu druhému.“
Ústava přece zaručuje náboženskou svobodu?
„Ale co s věřícími, kteří tvrdí, že mají právo na náboženskou svobodu?“ zeptal jsem se.„To je v naší ústavě jen tak, na oko. Ale ty i já jsme přece dospělí lidé. Známe realitu.“
Vzpomněl jsem si na jeden rozhovor s jistým věřícím, jehož jsem byl svědkem. „Proč nás zatkli?“ ptal se věřící.„Protože u vás našli protisovětskou literaturu.“ „Vždyť je to jen Bible!“ Nikiforov zasyčel: „Vždyť o tom mluvím, ty blázne!“„Jak může být Bible protisovětská literatura?“ ptal se věřící, kterého předtím pořádně zmlátili. „Vždyť naše vláda sama hovoří o tom, že se vydávají Bible. Jak tedy mohou být protisovětské?“
Byl jsem zvědav, co Nikiforov odpoví. „To není pravda!“ zařval. „Naše vláda by nikdy nedovolila tisknout Bible.“„Ale ano. Už je vytiskli. Aspoň to říkají.“ „Drž hubu,“ odpověděl Nikiforov a dával další otázky.
Bizardní "náboženská svoboda"
Později jsem se dozvěděl, že vláda opravdu dala vytisknout deset tisíc Biblí, ale pouze pro zahraničí jako důkaz toho, že je v SSSR náboženská svoboda. Pět tisíc exemplářů se prodalo rusky mluvícím lidem v zahraničí, další tři tisíce putovaly do komunistických evropských zemí a asi dva tisíce poslali protináboženským organizacím v Moskvě na studium a ateistickou propagandu. Ani jedna se nedostala do rukou prostého věřícího v SSSR. A to byl důvod, proč vlastnili pouze propašované anebo rukou psané Bible.
