Otcové určitě nepociťují žádnou radost, když je práce odvádí nadlouho od jejich rodin. „Teprve pozdě jsem si uvědomil, že jsem vůbec neviděl vyrůstat svoje děti,“ svěřil se mi ředitel jedné menší firmy. Dnes si otcové (konečně?) uvědomují, že výchova nenáleží jen matkám, a o to je to pro ně těžší. Ze světa mizí všechny tradiční opěrné body, a tím víc je třeba otců, kteří dokážou být svým dětem oporou.



Stanovit si priority

Otcové by si určitě měli upřímně odpovědět na otázku, co je pro ně v životě nejdůležitější: práce, rodina nebo kamarádi? „Podvádíš mě s firmou,“ říkala jedna paní svému manželovi. „To, že jsi tam od rána do večera mi tolik nevadí, to dokážu pochopit, ale mám pocit, že já i děti jsme pro tebe až na druhém místě, že jsi tam šťastnější než s námi.“ Na takové výtky muži obvykle namítají, že tolik pracují právě proto, aby zajistili rodinu, a manželce slíbí, že brzy své pracovní závazky omezí. Bohužel svůj slib často nedodrží. Ekonomická situace je dnes taková, že mnoho otců, přestože mají tu nejlepší vůli, je nuceno těžce slaďovat práci a rodinu. Co v takovém případě dělat? Jak to všechno zvládnout, když člověk musí pracovat mnohem víc než zákonem stanovených čtyřicet hodin týdně?



Skutečná přítomnost

„Vzdálení“ otcové by ze všeho nejdřív měli své ženě a dětem povědět o tom, jak touto situací trpí. Jejich blízcí to potřebují slyšet na vlastní uši! Kolik manželek marně čeká od svých mužů vracejících se na víkend domů větičku, která přece ještě nikdy nikoho nezabila: „Kdybys jen věděla, jak se mi po tobě stýskalo!“ Telefon je skvělý vynález. Otec pracující daleko od domova by ho měl používat nejen proto, aby se dozvěděl, „jestli nevolali zákazníci“, ale i jako prostředek, který mu umožní popovídat si s dětmi a s manželkou. Hlavní je, aby otec dokázal svou nepřítomnost v rodině nahradit ve chvílích, kdy je s rodinou pohromadě.



Mluvit spolu

Manželé by spolu měli mluvit o všem, co se jejich rodiny týká, aby se v době, kdy je otec nepřítomen, matka mohla dovolávat jeho názoru. Připomeňme také maminkám, že otce dětem zpřítomňují i tím, že o něm s dětmi mluví. Když matka před dětmi říká: „No to by mě zajímalo, co asi táta dělá, že se zas vrátí tak pozdě“, otce svým dětem ještě víc vzdaluje. A naopak velké štěstí mají děti, jejichž matka se o otci vyjadřuje s úctou a obdivem, protože „tolik pracuje kvůli nám“ a protože „by byl určitě takhle pozdě večer mnohem raději s námi než v práci nebo sám někde daleko v hotelu“.

***

Zpracováno podle knihy Denise Soneta: Já tě snad přetrhnu!, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.