Viděl jsem napínavý film Ben Hur
Když mi bylo deset let, viděl jsem napínavý film Ben Hur. Byl to obrovský zážitek – promítali ho na největším plátně, jaké jsem kdy viděl. Příběh Judase Ben Hura mě vtáhl, zvlášť jeho vítězství v závodu vozatajů, kdy zvítězil nad nad zlým římským velitelem Messalou. Do chvíle, než ho Messala nespravedlivě odsoudil do otroctví, byl Ben Hur bohatý židovský muž. Vítězství nad Messalou bylo dramatickým okamžikem spravedlnosti.
Největší zlom ale přišel, když římský konzul Quintus Arrius adoptoval Ben Hura jako svého syna. Tento čin mu přinesl svobodu, práva a nový život. Quintus Arrius byl kapitán lodi, na níž Ben Hur otročil jako galejník. Po bitvě a ztroskotání se Ben Hurovi podařilo kapitána zachránit. A zanedlouho mu zachránil život podruhé, když se Arrius pokusil ze zoufalství spáchat sebevraždu. Arrius proto Ben Hura – jako odměnu za jeho odvahu – adoptoval a ustanovil ho za svého zákonného dědice. Juda Ben Hur se tak mohl jako syn římského konzula těšit svobodě, moci, bohatství a jiným výhodám.
Podobně i my zažíváme zlomový bod v okamžiku, kdy nás Bůh přijímá za své děti. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Nepřijali jste ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: ‚Abba, Otče!‘“ (Ř 8,15).
Ve starověkém Římě byla adopce běžná
Ve starověkém Římě byla adopce běžná, zvlášť mezi šlechtou. Adoptované dítě získalo práva a postavení dědice. Stejně jako římský konzul mohl adoptovat svého osvoboditele, rozhodl se Bůh pro nás: poslal svého Syna, aby nás vykoupil a přijal za své děti. „Bůh poslal svého Syna… aby vykoupil ty, kteří jsou pod zákonem, a tak nás přijal za syny“ (Ga 4,4–6).
Ježíšova oběť přetrhla pouta našeho otročení všemožnému zlu a hříchu a otevřela cestu k Bohu. Když Ježíše přijmeme, přijímáme zároveň jeho Ducha – svědka naší adopce. Už nejsme otroky, ale Božími syny a dcerami, jeho milovanými. Otec nás zve, abychom ho poznali, přistupovali k němu jako k Otci a učili se žít jako jeho děti. Jan napsal: „Těm, kdo ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ (J 1,12).
Adopce není jen nový status, ale pozvání k proměně. Juda Ben Hur si postupně osvojoval nové smýšlení jako syn Quinta Arria. Stejně i my jsme povoláni růst v poznání Boha a žít jako jeho děti – svobodné, milované a naplněné jeho Duchem.
Podobně i my máme možnost…
Ben Hur ale našel největší osvobození, až když se setkal s Ježíšem a přijal mentalitu Syna. Ježíš mu totiž ještě jako otrokovi - dal napít, když umíral žízní, a ukázal mu Otcův soucit. Ježíšovo učení o odpuštění a milosrdenství mu pomohlo zbavit se vlastního hněvu a zatrpklosti. Ben Hur se nakonec stal se svědkem Ježíšovy popravy, kdy slyšel Ježíšova slova na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ V tu chvíli se Ben Hur vnitřně ztotožnil se svým povoláním být synem Božím a zanechal své nenávisti vůči římským okupantům. Když Ježíš vyslovil ta slova, jeho hlas Ben Hurovi vyrazil z ruky meč. U kříže z něho spadly duchovní řetězy.
Podobně i my máme možnost odpovědět na Otcovu lásku.
Přijetím jeho děti se stáváme jeho dědici
a objevujeme radost z toho,
že jsme Boží děti.
„Bůh nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli skrze Ježíše Krista přijati za jeho děti.“ (srov. Ef 1,3–5)
