Svět je nejistý. Budoucnost je nejistá. Ale každý z nás přirozeně a podvědomě hledá životní jistotu. Chceme mít pevnou půdu pod nohama a vědět, že se máme o co opřít. Často ji hledáme v majetku, kariéře, kontaktech nebo osobních schopnostech – a možná i závidíme těm, kteří něčeho z toho mají více. Jenže čím více se snažíme všechno pojistit a mít pod kontrolou, tím větší nejistota nás může přepadat. Co když o to přijdeme? Co když všechno selže?
Osobní víra v Ježíše Krista nám ale nabízí jinou cestu. Pravá a definitivní životní jistota totiž nestojí na věcech tohoto světa, ale na Boží lásce, věrnosti a milosrdenství. Všechno ostatní – peníze, vzdělání, talent, kontakty a přátelství – jsou dobré věci, které můžeme využívat a rozvíjet. Ale pokud stavíme svou nejhlubší důvěru jen na nich, půda pod nohama se nám začne třást - dříve či později. Jan Eudes to vystihl trefně: „Dávejme si pozor, abychom nehledali oporu v přátelích, majetku, inteligenci, znalostech, schopnostech nebo dokonce v našich modlitbách a dobrých úmyslech. Naší jedinou opravdovou jistotou je jedině Boží milosrdenství.“
Klíčovým bodem – úhelným kamenem – naší naděje a jistoty je Kristovo vzkříšení. Ukazuje nám, že neúspěchy, selhání, klopýtání i samotná smrt mohou být proměněny v nový život. Přijmeme-li tuto jistotu, můžeme žít bez ochromujícího strachu a nemusíme se křečovitě držet nejistých jistot a fixovat se na ně.
Skutečná jistota tedy neleží ve věcech, které se mohou změnit,
ale v Bohu, který je pevný, věrný a neměnný.
Když na tomto postavíme svůj život,
najdeme klid,
který nám
nic a nikdo
nemůže
vzít.
„Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ (Ž 23,1)
