Každý den se stává tolik hrozných věcí
a každý z nás má tak málo sil
Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Když několik tisíc mil od nás lidé hladoví, když války zuří téměř u našich hranic, když nesčetní lidé v našich městech nemají své domovy, vypadají naše vlastní činnosti nicotně. Takové úvahy nás však mohou ochromit a oslabit.
Nikdo z nás nemá za úkol
zachránit "celý" svět
A tady nabývá důležitosti slovo „povolání“. Nejsme totiž povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné místo a povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě...
Být věrný své malé roli
je tím nejléčivějším prostředkem
na nemoci této doby
Nepřestávejme proto prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé a konkrétní roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.
Se svolením převzato z knihy
J. Nouwena: Chléb na cestu,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Henri J.M. Nouwen
