V pátek 17.8.2007 proběhl on-line rozhovor s šéfem Sekce pro mládež ČBK Vítem Zatloukalem. Rozhovor se uskutečnil v rámci Celostátního setkání mládeže v Klokotech u Tábora, jehož hlavním organizátorem je právě P. Vít. Jsme mu velmi vděční, že si na nás udělal v tom velikém shonu čas a odpovídal na dotazy týkající se setkání samotného a mládeže vůbec.



Potřebují mladí lidé ke svému životu takovéto akce? Proč? Co je na setkání nejvíce oslovuje?

Nechci polemizovat s „potřebností k životu“, protože na toto jistě mohou existovat jiné pohledy. Naše životní potřeby jistě připadají lidem na Haiti (nejchudší země západní polokoule, na jejíž podporu se na setkání uskutečnil benefiční "Koncert pro Haiti", pozn. redakce) jako neskutečné… K době dospívání však patří potřeba „party“, společenství. Tyto akce nejsou pouze doménou církve, jak ukazují různé festivaly, koncerty a další masové aktivity (hokej, fotbal…). Tato potřeba je přirozenou součástí vývoje osobnosti a je třeba ji zdravě naplnit. Snad nabízíme tuto zdravou alternativu… Na setkání oslovuje mladé nejvíce hudba – jako všude jinde. Kvalitní hudba je cestou k srdci (nejen) mladého člověka. Jistě je to i „zážitek“- setkání patří mezi zážitkové akce – ať již velkého davu, nebo jisté hluboké duchovnosti (mystiky?), na niž si bohužel mnohdy v běžném farním životě nesáhne.


Můžou se podobné akce stát reklamou či svědectvím o církvi?

Pokud nevnímáte slovo „reklama“ negativně, pak má odpověď zní: Ano! A je to tak dobře. Je třeba ukázat radostnou tvář mladé církve. Často lidé vidí díky médiím negativní, zlé skutečnosti (hříchy, za něž musíme poprávu činit pokání!), ale to není celá pravda. Kéž by bylo setkání svědectvím o kráse života s Kristem… Ostatně – na minulých setkáních mladí vydávali dobré svědectví, kéž je to tak i tady, v Táboře.


Jak se dnes mladý člověk cítí ve společnosti?

Nevím, na tuto otázku těžko jednoduše odpovím, protože pocit je velmi osobní věc každého jednotlivého člověka. Pokud se však ptáte, jak se vnímají mladí lidé ve společnosti, jaké mají místo, tak bych to snad charakterizoval jako nezatíženost minulostí a nesvázaností.Jsou podrobováni nárokům, které jsou jiné než v dobách mé mladosti. Rostoucí důraz na výkon a úspěch mne nutí se ptát, jestli jim tím nekrademe mládí. Ale to bylo asi v každé době svým způsobem, že „dospělí“ nutí dospívat rychleji, než by bylo zdrávo. Na druhou stranu mladí lidé odkládají dospělost (převzetí plné zodpovědnosti za svůj život po stránce sociální i ekonomické) na později. „Prodlužují si“ mládí cestováním … jako by to byla odpověď na tlak, který na ně společnost vyvíjí.


Existuje podle Vás nenásilný způsob, jak samostatně myslícího, k dospělému okolí oprávněně kritického adolescenta "postrčit" k životu ve víře?

Nenásilný způsob existuje. Je založen na dvou principech: osobní strhující příklad a partnerský rozhovor, který – jak říkáte – dovolí bez obav vyjádřit oprávněnou kritiku. A zároveň mu poskytnete svůj pohled na skutečnost, snad hluboce ovlivněný osobní životní zkušeností… Pokud máte vroucí vztah k Bohu, pak věřte ve Vzkříšení života i pro své milované dítě. Carlo Caretto píše: „Když uvidíš svého syna, který utíká z domova, aby prožil své dobrodružství, budeš se cítit poražen, tvé sny o otcovství nebo mateřství se rozplynou, řekni si: Můj syn Bohu neunikne a vrátí se, protože Bůh ho miluje. - Tohle znamená věřit ve vzkříšení.“



Záznam celého rozhovoru s P. Vítem Zatloukalem naleznete zde.


- Web CSM Klokoty Tábor 2007
- Aktuálně z CSM, aneb klokblog