Ježíšova poslední slova na kříži jsou inspirací i pro nás

Poslední slova, která Ježíš vyřkl při svém umírání na kříži, tvoří jakoby shrnutí celého jeho poselství, je to odkaz jeho lásky.

Boha můžeme oslovovat důvěrně

Ježíšova úplně poslední slova na kříži zněla: „Abba - Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46). Jsou to původně slova 31. žalmu, který se Židé každý den modlili jako večerní modlitbu. Ježíš se jej tak na kříži modlí i jako večerní modlitbu svého života. Navíc k této biblické modlitbě žalmu přidává ještě oslovení „Otče“. Doslovný překlad slova „Abba“ ale znamená spíše „Tatínku“. Toto důvěrné a něžné oslovení Boha je pro Ježíše naprosto typické a on je chce naučit i nás. Je příznačné, že se Ježíš obrací na Otce tímto něžným oslovením právě v bolestném okamžiku umírání. V Ježíšově umírání se naplňuje jeho vztah k Otci, vrhá se do Otcovy milující náruče. A spoléhá se na to, že ho Boží milující náruč něžně zachytí.

Ve smrti na nás čeká mateřská náruč

Své poslední slovo směřuje i do našeho strachu ze smrti ve smyslu opouštění, ve smyslu ztráty kontroly, pádu do neznáma a do tmy. Mnozí lidé mají obavy, že v okamžiku umírání nad sebou ztratí kontrolu. Při umírání by se tak mohlo vynořit něco, co až doposud potlačovali. Mají strach projevit před druhými vlastní slabost, nedostatečné sebeovládání, zbabělost, nedokonalost a nepokoj. Rádi by si do posledního okamžiku udrželi všechno pevně v rukou. Uvolnit sevřené pěsti a dovolit si padat, svěřit se druhému člověku – to všechno jim nahání panickou hrůzu.

Křesťanská víra ale staví proti tomuto strachu obraz otevřené Boží otcovské a mateřské náruče, která nás zachytí. Známá socha (tzv. Pieta) zachycuje Marii držící v náručí mrtvého Ježíše. Sděluje se nám tím, že na nás ve smrti čeká mateřská náruč. Smrt už není hrůza a děs, nýbrž vrhnutí se do dobré a milosrdné Boží náruče.

Modlitba – cesta k proměně našeho umírání

Pisatel evangelia Lukáš vykládá smrt jako večerní modlitbu. Večerní modlitbou se cvičíme v nočním odevzdávání se do dobrých Božích rukou, abychom se touto otcovskou a mateřskou náručí dali nést a abychom se svěřili její ochraně. To, v čem se cvičíme každý večer, nastane s definitivní platností ve smrti. Také tehdy se svěříme do dobrých Božích rukou. Důvěra nám pomůže překonat strach.

Lukáš nám tak ukazuje cestu, jak se i náš život a umírání mohou proměnit. Tou cestou je modlitba. Právě v přístupu k umírání se ukáže, je-li náš duchovní život pravý a vede-li ke skutečné proměně. Ježíš v modlitbě umírá do milující Boží náruče. Modlil se večerní modlitbu zbožného Žida jako modlitbu umírajícího. Stejně tak se můžeme i my o Velikonocích o Velkém pátku i každý večer zacvičovat do Ježíšovy důvěry, která je silnější než smrt.