Každý večer před námi v televizním šotu defiluje maškarní průvod „postav české historie“ a televizní divák je vybízen, aby si zvolil největšího z Čechů. Po prvním kole, jehož se zúčastnilo přes 80 tisíc lidí, se mezi největší Čechy nečekaně prosadil i fiktivní český všeuměl Jára Cimrman. A to tak výrazně, že ho organizátoři soutěže chtějí z dalšího klání vyloučit.
Česká televize má někdy nutkavou touhu přijít s něčím novým, chytlavým, široce srozumitelným, aby aspoň na chvíli zvrátila nepříznivé ukazatele v tzv. koláčích sledovanosti (ty ukazují, jakou diváckou sledovanost mají vybrané televizní pořady a jak si stojí jednotlivé televizní stanice). Co na tom, že tyto „koláče“ kdysi šikovně ve své mediální troubě upekl Vladimír Železný (ve své sobotní show Volejte řediteli), aby ukázal, jak je jeho televize nejlepší - a dopekl je přímo do zlatova, takže celému národu zachutnaly jako ty správné ukazatele kvality. Zatímco u filmů je každému jasné, že nejnavštěvovanější film (v poslední době třeba Kameňák 3) nemusí mít s kvalitou nic společného, u televizních pořadů to jakoby neplatí, a dokonce i veřejnoprávní televize je téměř posedlá tím, aby si z „koláčů“ odkrojila co největší díl. A proto touží přijít s něčím, co by české diváky přikovalo k obrazovce podobně jako „novácký“ pořad Česko hledá SuperStar.
Asi z této potřeby se zrodil nápad vyhlásit soutěž Největší Čech (její formát je převzat od BBC). Na první pohled přitažlivá vlastenecká písnička má ovšem řadu falešných tónů. Tím prvním je právě laciné přiživení se na národním cítění. Hledat největšího Čecha všech dob by přece mělo být ctí každého z nás, tak proč toho mediálně nevyužít! Nesmyslnost této soutěže tkví ale v něčem jiném. Je to soutěž, která klame už svým velikášským názvem. O čem vlastně vypovídá? V jaké oblasti máme tuto velikost zkoumat (v dějinném přínosu či morální rovině, ve sportu, ve zpívání, ve vyprávění vtipů, ve schopnosti přežít za každého režimu...) a co si pod ní máme vůbec představit (záchranu životů, či vítězný gól na fotbalovém Euru, Palachovu oběť, nebo fóry Petra Novotného, dílo Karla IV., nebo hejno slavíků Karla Gotta)? A kdo je vlastně Čech? Byl jím i Franz Kafka? Zkrátka tím, že pro hlasování nebyla stanovena jasnější kritéria výběru, dostávali vedle skutečných osobností hlas také estrádní baviči, kosmonaut Remek, Švejk, Večerníček, neznámý vojín, Milan Baroš, kněžna Libuše či Jára Cimrman. Takový guláš ovšem vypovídá spíš o tom, kdo je momentálně nejpopulárnější českou figurkou, než kdo je skutečně největším Čechem.
VYHOĎTE HO Z KOLA VEN!
Ale proč si něco nalhávat. Smyslem této soutěže není najít opravdové české velikány, ale „nabalit“ na ni co nejvíc televizní zábavy a byznysu. Samotná soutěž se dělí na dvě části. Z prvního, nominačního kola se vyklube 100 finalistů, kteří budou začátkem května představeni ve velké zábavné show na ČT1 (očekává se velká sledovanost). Budou o nich točeny televizní portréty, a o deseti „nejlepších“ dokonce dokumenty. Největší Čech pak bude vyhlášen ve velkém finále 11. června (opět se čeká velká sledovanost). A kolem všeho se samozřejmě točí spousta další zábavy a peněz - počínaje reklamou a konče například vydáním publikace o stovce finalistů.
Jenže do mediálně slibně rozjetého vlaku stačil naskočit i český génius Jára Cimrman a dostal se nejen do první stovky Čechů, kteří pojedou dál, ale zděšení pořadatelé zjistili, že po prvním kole patřila tato vymyšlená divadelní postava k lídrům celé soutěže! A tak se rozhodli, že Járu vyhodí z vlaku, vyloučí z další hry (odsunou ho do dodatečně účelově zřízené kategorie fiktivních osobností). Český génius se tak dočkal dalšího příkoří. Kdysi ho o chlup předběhl Edison, Nobel, Křižík či bratři Veverkové - dnes k nim možná přibude Václav Klaus, Vladimír Remek či Karel Gott.
Bohužel se už asi nedozvíme, proč právě Cimrmana považuje mnoho Čechů za svého největšího krajana, zda ho dotyční volili z fandovství a recese, nebo právě proto, že tím chtěli poukázat na nesmyslnost celé soutěže. Bohužel Česká televize nepochopila, že se jí v postavě Járy Cimrmana nabídla možnost, jak dát celé soutěži dodatečně nějaký vtip, jak ji okořenit trochou nadsázky a mediálně prodat jako zajímavý souboj fiktivní postavy, historických velikánů, dobových postaviček a mediálních tváří. Vzala pořad (ke své škodě) smrtelně vážně, a navíc se zachovala neférově. Na začátku totiž nestanovila podmínku, že musí jít o prokazatelně historické postavy, pravidla budila dojem, že stačí, aby se zapsaly do naší historie či současnosti - což Jára Cimrman splňuje. Protestní petici za jeho navrácení do soutěže už podepsalo přes třicet tisíc lidí. Škoda, že Jára Cimrman nemůže poslat České televizi nějaký svůj okřídlený aforismus. Něco ve smyslu: Někdy je lepší se nechat předběhnout, než si z vlastní hlouposti naběhnout.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Autor textu: Paulas, Jan
Katolický týdeník 09/2005
***
Poznámka pod čarou: Redakce webu www.vira.cz zkoumá možné vazby mezi největším Čechem Járou Cimrmanem a mezi "Synem tesařovým" z Nazaretu zpoačátku našeho letopočtu. "Syn tesařův" totiž v úředním jazyku Cimrmanovy doby (němčině) zní: "Sohn des Zimmermans". O výsledcích našeho bádání Vás samozřejmě vyrozumíme.
Česká televize má někdy nutkavou touhu přijít s něčím novým, chytlavým, široce srozumitelným, aby aspoň na chvíli zvrátila nepříznivé ukazatele v tzv. koláčích sledovanosti (ty ukazují, jakou diváckou sledovanost mají vybrané televizní pořady a jak si stojí jednotlivé televizní stanice). Co na tom, že tyto „koláče“ kdysi šikovně ve své mediální troubě upekl Vladimír Železný (ve své sobotní show Volejte řediteli), aby ukázal, jak je jeho televize nejlepší - a dopekl je přímo do zlatova, takže celému národu zachutnaly jako ty správné ukazatele kvality. Zatímco u filmů je každému jasné, že nejnavštěvovanější film (v poslední době třeba Kameňák 3) nemusí mít s kvalitou nic společného, u televizních pořadů to jakoby neplatí, a dokonce i veřejnoprávní televize je téměř posedlá tím, aby si z „koláčů“ odkrojila co největší díl. A proto touží přijít s něčím, co by české diváky přikovalo k obrazovce podobně jako „novácký“ pořad Česko hledá SuperStar.
Asi z této potřeby se zrodil nápad vyhlásit soutěž Největší Čech (její formát je převzat od BBC). Na první pohled přitažlivá vlastenecká písnička má ovšem řadu falešných tónů. Tím prvním je právě laciné přiživení se na národním cítění. Hledat největšího Čecha všech dob by přece mělo být ctí každého z nás, tak proč toho mediálně nevyužít! Nesmyslnost této soutěže tkví ale v něčem jiném. Je to soutěž, která klame už svým velikášským názvem. O čem vlastně vypovídá? V jaké oblasti máme tuto velikost zkoumat (v dějinném přínosu či morální rovině, ve sportu, ve zpívání, ve vyprávění vtipů, ve schopnosti přežít za každého režimu...) a co si pod ní máme vůbec představit (záchranu životů, či vítězný gól na fotbalovém Euru, Palachovu oběť, nebo fóry Petra Novotného, dílo Karla IV., nebo hejno slavíků Karla Gotta)? A kdo je vlastně Čech? Byl jím i Franz Kafka? Zkrátka tím, že pro hlasování nebyla stanovena jasnější kritéria výběru, dostávali vedle skutečných osobností hlas také estrádní baviči, kosmonaut Remek, Švejk, Večerníček, neznámý vojín, Milan Baroš, kněžna Libuše či Jára Cimrman. Takový guláš ovšem vypovídá spíš o tom, kdo je momentálně nejpopulárnější českou figurkou, než kdo je skutečně největším Čechem.
VYHOĎTE HO Z KOLA VEN!
Ale proč si něco nalhávat. Smyslem této soutěže není najít opravdové české velikány, ale „nabalit“ na ni co nejvíc televizní zábavy a byznysu. Samotná soutěž se dělí na dvě části. Z prvního, nominačního kola se vyklube 100 finalistů, kteří budou začátkem května představeni ve velké zábavné show na ČT1 (očekává se velká sledovanost). Budou o nich točeny televizní portréty, a o deseti „nejlepších“ dokonce dokumenty. Největší Čech pak bude vyhlášen ve velkém finále 11. června (opět se čeká velká sledovanost). A kolem všeho se samozřejmě točí spousta další zábavy a peněz - počínaje reklamou a konče například vydáním publikace o stovce finalistů.
Jenže do mediálně slibně rozjetého vlaku stačil naskočit i český génius Jára Cimrman a dostal se nejen do první stovky Čechů, kteří pojedou dál, ale zděšení pořadatelé zjistili, že po prvním kole patřila tato vymyšlená divadelní postava k lídrům celé soutěže! A tak se rozhodli, že Járu vyhodí z vlaku, vyloučí z další hry (odsunou ho do dodatečně účelově zřízené kategorie fiktivních osobností). Český génius se tak dočkal dalšího příkoří. Kdysi ho o chlup předběhl Edison, Nobel, Křižík či bratři Veverkové - dnes k nim možná přibude Václav Klaus, Vladimír Remek či Karel Gott.
Bohužel se už asi nedozvíme, proč právě Cimrmana považuje mnoho Čechů za svého největšího krajana, zda ho dotyční volili z fandovství a recese, nebo právě proto, že tím chtěli poukázat na nesmyslnost celé soutěže. Bohužel Česká televize nepochopila, že se jí v postavě Járy Cimrmana nabídla možnost, jak dát celé soutěži dodatečně nějaký vtip, jak ji okořenit trochou nadsázky a mediálně prodat jako zajímavý souboj fiktivní postavy, historických velikánů, dobových postaviček a mediálních tváří. Vzala pořad (ke své škodě) smrtelně vážně, a navíc se zachovala neférově. Na začátku totiž nestanovila podmínku, že musí jít o prokazatelně historické postavy, pravidla budila dojem, že stačí, aby se zapsaly do naší historie či současnosti - což Jára Cimrman splňuje. Protestní petici za jeho navrácení do soutěže už podepsalo přes třicet tisíc lidí. Škoda, že Jára Cimrman nemůže poslat České televizi nějaký svůj okřídlený aforismus. Něco ve smyslu: Někdy je lepší se nechat předběhnout, než si z vlastní hlouposti naběhnout.
***
Se svolením převzato z: webu Katolického týdeníku
Autor textu: Paulas, Jan
Katolický týdeník 09/2005
***
Poznámka pod čarou: Redakce webu www.vira.cz zkoumá možné vazby mezi největším Čechem Járou Cimrmanem a mezi "Synem tesařovým" z Nazaretu zpoačátku našeho letopočtu. "Syn tesařův" totiž v úředním jazyku Cimrmanovy doby (němčině) zní: "Sohn des Zimmermans". O výsledcích našeho bádání Vás samozřejmě vyrozumíme.
