Čínská chřipka, neboli nemoc Kovid 19, ovládla celou naši planetu a zasáhla prakticky do každého oboru lidského života. V současné době sice pandemie ustupuje, ale jsou zde oprávněné hlasy, že mohou přijít ještě další vlny. Jak na tuto situaci pohlížet z křesťanského pohledu? Je mnoho úhlů pohledu, jak na tuto situaci pohlížet očima víry. Na tomto místě zmíníme jen některé…
Dbejme na rady lékařů
Z praktického hlediska je moudré dbát na to, co nám radí lékaři. Problém ale samozřejmě může nastat ve chvíli, kdy si tyto rady protiřečí nebo jsou zmatené, s čímž se také setkáváme… Ale je naší odpovědností, dodržovat základní hygienická a epidemiologická opatření. Informací na toto téma je dostatek…
Udržme si vyvážený pohled
Světově známý anglický spisovatel C. S. Lewis napsal v době studené války fascinující článek o tom, jak by měli křesťané reagovat na existenci atomových zbraní. Obsah tohoto článku lze velice dobře vztáhnout na naši současnou koronavirouvou situaci…
C. S. Lewis píše:
„Myslím, že o atomové bombě přemýšlíme až přespříliš.
‚Jak ale máme žít v atomové době?‘, ptáte se oprávněně.
Jsem v pokušení odpovědět:
‚Jako kdybyste žili v 16. století, kdy se mor v Londýně objevoval téměř každý rok, nebo jako kdybyste žili v době Vikingů, kdy se mohli lupiči ze Skandinávie kdykoli večer vylodit a podříznout vám krk. Stejně jako když dnes žijete v době rakoviny, v době syfilis, v době obrny, leteckých útoků, vlakových neštěstí či automobilových nehod.
Jinak řečeno, nezačínejme zveličovat novost naší situace. Věřte mi: každý z vás a všichni, které milujete, jste byli odsouzeni k smrti dříve, než byla atomová bomba vynalezena.
Pokud nás má atomová bomba všechny zničit, pak až tato bomba přiletí, ať nás přistihne, jak děláme rozumné a lidské věci – modlíme se, pracujeme, vyučujeme, čteme, posloucháme hudbu, koupeme děti, hrajeme tenis, povídáme si s přáteli u skleničky a hrajeme šipky – ale ne, jak se choulíme jako vyděšené ovce a přemýšlíme o bombách. Ty mohou zničit naše těla, ale nemusí ovládnout naši mysl.“
Tato slova se nečtou snadno, nicméně nám připomínají, že jako křesťané se na věc díváme z jiné perspektivy.
Pamatujme na věčnost
I samotní křesťané mnohdy opomíjejí důležitou stránku křesťanského odkazu: stále si připomínat věčnost. Už prvotní křesťané žili v nebezpečném světě. Za každým rohem na ně číhala nějaká hrozba a nedožívali se příliš vysokého věku. Přesto žili smysluplným a pokojným životem a nasazovali se pro druhé lidi. Posilovalo je totiž vědomí, že mají skutečnou a živou naději, která sahá až za hrob.
Totéž vyjádřil velmi výstižně opět C. S. Lewis a jeho slova jsou dnes stejně přiléhavá jako v době, kdy je psal:
„Jakákoli kniha o utrpení, která by neříkala nic o nebi,
vynechává téměř celou jednu stránku tohoto problému.
Bible a tradice obvykle pokládají nebeské radosti
na jednu misku vah a na druhou pozemská trápení.
Žádné řešení problému bolesti, které nepřipomíná nebe,
nemůže být označeno za křesťanské.
V dnešní době se lidé ostýchají,
když zaslechnou třeba jen pouhou zmínku o nebi.
Obáváme se, že si z nás budou lidé tropit posměšky
a že budou hovořit o vzdušných zámcích,
které si stavíme, a vytýkat nám,
že se snažíme „uniknout“ povinnosti žít šťastný život
již nyní, zde na zemi, protože sníme o šťastném světě kdesi jinde. ..."
A křesťanský průkopník, apoštol Pavel, se neostýchá o svém přesvědčení ve vztahu k budoucnosti mluvit otevřeně:
„Jsem přesvědčený, že všechno pozemské trápení
neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká.
Jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život,
ani vládci, ani nic z toho, co se děje, nebo teprve má přijít,
nemůže nás odloučit od Boží lásky,
kterou jsme poznali v Ježíši Kristu, který za nás umíral (srov. Řím 8,18.38-39 SNC).
Toto nejsou slova nějakého filozofa od zeleného stolu, který si hoví v teple a bezpečí. Ne, jsou to slova muže, který se v životě mnohokrát ocitl v nebezpečné a náročné situaci. Byl několikrát zbit, uvězněn, málem zabit a při naplňování svého poslání prožíval mnohou bídu a strádání.
