„Ukliď po sobě boty! Dej ty lokty ze stolu! Zastrč si košili!“

Do našeho pořadu „Skutečné rodiny“ jednou volala matka, která svého syna zřejmě neustále dusila. Chodila za ním všude po domě a bez přestání ho kárala: „Ukliď po sobě boty! Dej ty lokty ze stolu! Zastrč si košili!“ Nakonec jsem se jí zeptal: „Jak by se vám líbilo, kdyby za vámi chodil po domě někdo, kdo by držel tužku a papír a neustále si zapisoval všechny vaše chyby? ‚Ukliď ten stůl pořádně! Utři tu poličku! Vysávala jsi koberec, ale nechalas tam smítko!‘“ „Tak to by se mi teda vůbec nelíbilo,“ odpověděla. „Pochopitelně. A vašemu synovi se to také nelíbí. My rodiče děláme někdy nepořádek a naše děti také. Nechtějte, aby váš syn plnil normy, které nedokážete splnit sama.“ Křesťansky řečeno, chtěl jsem po té ženě, aby své dobré záměry okořenila milostí.

Pravidla potřebujeme, ale…

Umožnila manželovi jeho maminka občas chybovat? Zkuste se zamyslet nad tím, jak byl váš manžel vychováván. Je důležité, abyste pochopila, že váš manžel s vámi bude jednat jako se svou matkou – ovlivněn především tím, jak ho matka vychovávala. 

Potřebujeme normy a zásady; na pravidla se ale dívám vždy s podezřením. Přemýšlím-li o životních zásadách, uvažuji o tom, jak k životu přistupoval Ježíš. Když pomyslím na pravidla, vzpomenu si, jak k životu přistupovali farizeové. V křesťanských rodinách lidé častěji napodobují farizeje než Ježíše. Chválím všechny rodiče, kteří chtějí vychovat uctivé a zdvořilé děti. Pokud jim ale každou hodinu nadávají, není to nejlepší cesta, jak tohoto cíle dosáhnout.

Pokud vašemu manželovi nebylo dovoleno dělat chyby, bude na vaše výtky reagovat výbušně. Vy se domníváte, že vlastně o nic nejde, když ho upozorníte, že zrcadlo pověsil trochu nakřivo. On ale slyší: „Zase jsi to zkazil! Jsi naprosté nemehlo!“ Vy nic takového nezamýšlíte, nicméně váš manžel slyší právě toto – vzhledem k tomu, v čem vyrůstal. V jeho myšlení nefigurují různé míry úspěchu. Vnímá pouze verdikt uspěl – neuspěl.

Umění nezranit

Chcete-li dosáhnout zlepšení, aniž byste aktivizovala manželovy senzory sebeúcty založené na výkonu, máte pouze dvě možnosti:

Zaprvé můžete vytvořit prostředí naprostého přijetí a častých pochval. Nejen toho, co váš manžel dělá, ale i toho, kým je. Chlubte se svým manželem v jeho přítomnosti! Dejte mu znát, že si vážíte jeho charakterových rysů, které jeho matka nechávala bez povšimnutí, a že přes všechny případné chyby jste ráda, že jste ho „ulovila“.
Musíte v tom být důsledná a vytrvalá, protože se snažíte překonat negativní vliv, kterému byl vystaven po celé své chlapectví (osmnáct i více let). Při plnění této úlohy neexistují úspěchy, jež by se zrodily přes noc!

Za druhé: Oslaďte své výtky.
Můžete například říci: „Vypadá to skvěle, miláčku. Dals zrcadlo přesně tam, kam jsem si přála. Díky, že ses tomu věnoval. Není ale trochu nakřivo? Nepřipadá ti to taky tak, nebo se snad mýlím?“

Věřte mi – s matčinou výchovou lze těžko soutěžit. Můžete věci měnit, nicméně musíte brát vážně to, co bylo. Vzala jste si muže, který má určité dějiny. Pokud je budete ignorovat, činíte tak na vlastní nebezpečí.