Ráji hrozí akustické znečištění. Neustále je slyšet neutuchající zvuk mnoha hlasů, který je způsoben modlitbami. Ze země vzlétá záplava slov ve všech jazycích.
V Boží kanceláři se dveře netrhnou. „Panebože,“ prosí obyvatelé ráje, „jsme na pokraji zhroucení. Prosíme tě, vyslyš je, ať už zmlknou.“
„Ano, ano,“ říká si Pánbůh. „Nikdy nenechají mluvit mě. Pořád mluví jen oni ... a to jim můj Syn připomínal: ´Šetřete slovy, přátelé´ (srov. Mt 6,7). On věděl, jak to dopadne.“
Pán se dá tedy do psaní: „Se slovy jen opatrně, děti moje. Copak nevíte, že v ráji se mluví 'řečí srdce'?“ A předá lístek jednomu andělíčku, aby s ním obešel všechny na zemi.
Andělíček se s lístkem po nějaké době vrátí.
„Jak jsi dopadl?“
„No ... nepustili mě ke slovu.“
Se svolením zpracováno podle knihy:
Lia Cerrito, Z Boží kanceláře,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
