Přemýšlení o smrti nás vede k tomu,
abychom žili svůj život jinak
Zemřete. Vím, že to není příliš povzbudivá myšlenka, ale je to pravda. Zemřete vy i každý, koho znáte. Od chvíle svého zrození směřujeme ke smrti. Nevíme, kdy a jak zemřeme, ale víme, že zemřeme.
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se opravdu zamyslet nad svým životem, je zastavit se a zamyslet se nad smrtí. Pokud byste šli příští týden k lékaři a on by vám řekl: „Jste těžce nemocný. Umíráte. Zbývá vám jen šest měsíců života“, prožili byste těch příštích šest měsíců úplně jinak, než jste si plánovali. Proto je zdravé přemýšlet o smrti, protože rozjímání nad její nevyhnutelností nás vede k tomu, abychom žili svůj život jinak.
Skutečnost smrti přeskupuje naše priority. Může to znít podivně nebo zvráceně, ale já si myslím, že dozvědět se od lékaře, že vám zbývá posledních šest měsíců života, je pořádný luxus.
Většina lidí nedostane žádné varování. V jednu chvíli jsou naživu a v další jsou mrtví. Ale pokud vám lékař řekne, že vám zbývají tři, šest nebo dvanáct měsíců, dostane se vám té výhody poznání, že potřebujete urovnat své záležitosti, a toho úžasného přepychu, že můžete říct sbohem těm, které milujete. Vědomí, že smrt není daleko, přináší neobyčejnou jasnozřivost. Už není nic neutrálního – všechno je buď velmi důležité, nebo naprosto nedůležité.
Dvacet čtyři věcí, které si umírající lidé
přejí prožít jinak
Před pár lety jsem poskytoval konzultační činnost v jedné velké nemocnici. V průběhu projektu jsem strávil celkem hodně času i se skupinou sester v hospici. Pamatuji se, že jsem si znovu a znovu říkal: „Jak to dělají?“ Jednou jsem s pěti nebo šesti z nich seděl u oběda a zeptal se jich: „O čem lidé mluví, když umírají?“ Odpověděly mi, že umírající lidé jim často říkají, jak by si přáli prožít svůj život jinak. Tady je vzorek toho, o co se se mnou sestry podělily – dvacet čtyři věcí, které si umírající lidé přáli prožít jinak.
- Měl jsem mít odvahu prostě být sám sebou.
- Měl jsem trávit víc času s lidmi, které mám rád.
- Měl jsem více upřednostnit svůj duchovní život.
- Neměl jsem trávit tolik času v práci.
- Měl jsem dřív objevit svůj smysl života.
- Měl jsem se lépe naučit vyjadřovat své pocity.
- Neměl jsem tolik času strávit strachováním se nad věcmi, které se nikdy nestaly.
- Měl jsem více riskovat.
- Měl jsem se méně starat o to, co si myslí druzí lidé.
- Měl jsem dříve přijít na to, že štěstí je otázka volby.
- Měl jsem víc milovat.
- Měl jsem se o sebe lépe starat.
- Měl jsem být lepším partnerem.
- Měl jsem si méně všímat očekávání jiných lidí.
- Měl jsem odejít ze zaměstnání a najít si něco, co by mě opravdu bavilo dělat.
- Měl jsem zůstat v kontaktu se starými přáteli.
- Měl jsem víc říkat, co si myslím.
- Neměl jsem ztratit tolik času honbou za nesprávnými věcmi.
- Měl jsem mít víc dětí.
- Měl jsem víc vstoupit do života druhých lidí.
- Měl jsem dřív přemýšlet o velkých otázkách života.
- Měl jsem víc víc cestovat.
- Měl jsem víc prožívat přítomný okamžik.
- Měl jsem víc následovat své sny.
Toho všeho litují umírající lidé. Lidé, jejichž čas vypršel. Každá z těch výčitek je velkým ponaučením pro nás, kteří stále žijeme.
Vyhlídka smrti nám připomíná,
abychom žili naplno
Když jsem byl na střední škole, zpíval jsem ve školním sboru. Jedním z našich úkolů bylo zpívat na pohřbech a to jsme dělali často. Pamatuji si, že jsem přitom hodně přemýšlel o životě a smrti. Už v tomto věku mě zasáhlo zjištění, že život je skutečně prchavý.
Je dobré a zdravé čas od času myslet na smrt. Dává to věcem správnou perspektivu a připomíná nám to, na čem skutečně záleží. Vyhlídka toho, že smrt je neodvratná, nám připomíná, abychom žili naplno.
Tip, inspirace, výzva, úkol
Kdybyste dnes měli umřít,
co byste si přáli udělat v životě jinak?
Přemýšlejte.
