Do dřevařské firmy přišel muž žádat o práci. Nabídli mu dobrý plat a lepší podmínky než jinde. Prvního dne se přihlásil u mistra. Ten mu dal sekeru a přidělil mu kus lesa. Šťastný muž se vydal do lesa kácet stromy. Během jediného dne jich pokácel úctyhodných osmnáct.
„Blahopřeji,“ řekl mu mistr. „Jen pokračuj.“ Povzbuzen jeho slovy se dřevorubec rozhodl následujícího dne svou práci ještě vylepšit. Uložil se proto ke spánku velmi brzy.
Ráno se probudil dříve než ostatní a vydal se do lesa. Přes veškeré úsilí se mu však nepodařilo pokácet více než patnáct stromů.
„Asi jsem unavený,“ pomyslel si a rozhodl se jít spát se západem slunce. Za úsvitu vstal s odhodláním pokácet více než první den. Ale nedokázal pokácet ani polovinu.
Dalšího dne pokácel opět méně a poslední den se celé odpoledne lopotil se dvěma stromy. Nejistě se vydal za mistrem. Byl připraven mu sdělit, co se mu stalo, a odpřísáhnout, že dělal, co mohl.
Ten se ho však zeptal: „Kdy jsi naposledy nabrousil sekyru?“
„Nabrousil?", podivil se dřevorubec.
„Na to jsem neměl čas.
Měl jsem moc práce s kácením stromů.“
:-)
Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy pro uzdravení duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
