Evangelium obsahuje slova,
která vyrážejí dech

Evangelium obsahuje slova, která vyrážejí dech: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt 5,44).

Milovat a odpouštět – v tom je pramen radosti.

Odpouštíme-li, začne se náš život měnit. Přísnost ustoupí a nahradí ji nekonečná dobrota.

Kdo touží žít odpuštění, snaží se víc naslouchat než přesvědčovat, víc chápat než se prosazovat.

Sám jsem si v mládí, v oné době, kdy bylo po celém světě tolik rozkolů, kladl otázku: Proč je mezi lidmi, i mezi křesťany, tolik sporů, tolik posuzování?

Jednoho dne, přesně si na něj pamatuji, jsem v soumraku pozdního letního večera pozoroval tlumené světlo, když na krajinu padal stín. Tehdy jsem si řekl: Začni u sebe, rozhodni se, že nebudeš vynášet přísné soudy, snaž se spíš pochopit druhé než být pochopen, a nalezneš radost. Bylo mi asi šestnáct let. Toho dne jsem doufal, že toto mé rozhodnutí bude platit jednou provždy. 

Ať je zlo seberadikálnější,
není tak hluboké jako dobrota

Filosof Paul Ricoeur řekl: „Dobrota sahá hlouběji než nejhlubší zlo. Ať je zlo seberadikálnější, není tak hluboké jako dobrota.“

Ano, Bůh nám dává jít životem s jiskřičkou dobroty v hloubi duše, a tato jiskřička jen čeká, až se z ní stane plamen.

Svědkem radosti a dobroty srdce byla pro mě má maminka. Již od dětství se učila vlídnosti ke každému člověku: v její rodině nepadala slova, která druhého hanobí tím, že ho zesměšní nebo příliš přísně soudí.

Svým vlastním dětem zcela důvěřovala. I když po celý život přicházejí zkoušky, v nichž sami o sobě pochybujeme a objevujeme své meze, přece nám zůstává tento nenahraditelný dar: „Můžeš mít důvěru sám v sebe.“ Právě to moje maminka předávala každému ze svých devíti dětí.

Vyzařoval z ní velký pokoj, který vycházel ze zkoušek, jimiž prošla. Když se dověděla o nějaké náročné události, počkala několik okamžiků, až se jí vrátil klid. Nebylo v ní nic exaltovaného, měla v sobě hlubokou radost. Zdálo se, že si zachovává plnost pokoje, přesto mi však několikrát řekla: „Myslíš si, že v sobě mám vždy  pokoj, ale zatím prožívám hluboký vnitřní zápas.“