Čím jsou si partneři bližší,
tím více nedorozumění jim hrozí
Čím jsou si partneři bližší, tím hůř se jim někdy komunikuje a tím víc nedorozumění jim hrozí. Pochopit toho druhého je někdy velmi namáhavé. Přátelit se s člověkem, jehož vídáme jen občas, není nic těžkého. Avšak čím jsou si dva lidé blíže, tím více vzájemných konfliktů musejí řešit. Okolo velkých životních rozhodnutí propukají hádky jen zřídkakdy, hlavním zdrojem konfliktů jsou především odlišné zvyklosti každého z nás. Má se zubní pasta zavírat, nebo ne? Jak se správně uklízejí poličky ve skříni? Já stlát umím, ale ty ne … To nádobí v myčce se musí přerovnat! To se zas budeme celý večer dívat na televizi? Ve výčtu by bylo možné ještě dlouho pokračovat.
Láska nám neodstraní
z cesty všechny překážky
Před milovaným člověkem si žádné masky nenasazujeme a všechny obtíže a nedorozumění, které s sebou vztah přináší, nás bolí tím víc, čím jsme si bližší. Láska nám všechny překážky z cesty neodstraní. I když se hluboce milujeme, neznamená to, že v našem vztahu nenastanou žádné těžkosti. Prožijeme chvíle velkého štěstí, ale i chvíle, kdy šťastní rozhodně nebudeme. Pocit velké vzájemné blízkosti vystřídá čas od času nepochopení.
Benedikt XVI. ve své encyklice o lásce správně říká, že dobré víno vznikne jedině tehdy, když jsou hrozny vystaveny slunci i dešti. Déšť je pro révu stejně důležitý jako sluneční světlo a teplo. Pro lásku platí totéž. Možná sníme „o ráji, v němž není žádná poušť a žádné spory, o ráji, v němž se nemusíme ničeho zříkat, nic překonávat, o nic usilovat. Chceme mít ráj tady a teď." Zároveň ale dobře víme, že vzdor našim snům manželský život není žádná procházka růžovým sadem. Milovat znamená stále na sobě pracovat.
Odpoutat pozornost od sebe a soustředit ji na svého partnera, to nám rozhodně není dáno „od přírody“. Ohleduplnosti a pochopení se v lásce musíme teprve učit. Přetvářet životní těžkosti láskou a přijmout toho druhého se vším, co k němu patří, aniž ho budeme předělávat podle svých představ, nic z toho nám není vlastní.
Pravá láska se neobejde
bez zklamání, neshod a sebezapření
Do lásky se promítá celá naše osobnost: naše minulost, naše rodinná historie, naše traumata. Láska všechny překážky nepřekoná a všechny rány nevyléčí. O odříkání se dnes v souvislosti s láskou téměř nikdy nemluví. Přesto je třeba stále znovu opakovat, že bez zklamání, neshod a sebezapření se pravá láska neobejde. Tvrdit opak by znamenalo popírat realitu. Básník Amado Nervo napsal:
Neříkej si: budu trpět.
Neříkej si: zklamu se.
Prostě jen radostně putuj
a hledej lásku.
Miluj, jak dovedeš,
všechno, co milovat dokážeš.
Stále miluj.
Víra v Boha obtíže z našich životů neodstraňuje,
ale dává nám sílu
Věřící lidé si někdy myslí, že budou uchráněni všech těžkostí, které se v manželství prožívají. Nezapomínejme však na slavnou větu svatého Pavla: „Láska se projeví ve slabosti.“ Víra v Boha a v Boží působení v našem životě je samozřejmě velmi důležitá, avšak Boží láska lidskou přirozenost neruší a obtíže z našich životů neodstraňuje. Bůh není žádné povinné ručení, které podepisujeme, abychom se chránili před nepříznivými dopady životních karambolů. Bůh je zde a provází nás po cestě lásky, tak jako provázel učedníky do Emauz. Bůh je uprostřed našich těžkostí i uprostřed nedorozumění a zklamání, která prožíváme. Učí nás prožívat je s láskou. Právě o to bychom ho měli často prosit.
