Problém dobrého otcovství nespočívá jen na nedostatku času. Máme-li totiž srdce otevřené pro své děti, můžeme být dobrými otci, i jestliže máme hodně práce. Chováme-li své dítě v srdci, ono to vnímá, i když jsme daleko. Moderní technika nám poskytuje nebývalé možnosti. Možnost udržet kontakt s dítětem tedy existuje, i když jsme fyzicky daleko a máme málo času. Krátký hovor s dítětem dvakrát třikrát denně telefonem může být důležitým způsobem, jak mu předávat lásku.

A když je otec doma, měl by se snažit dítě zvát do všeho, kde je jeho přítomnost možná. Je dobré využívat víkendy, prázdniny, aby byl otec s dítětem delší dobu. Jestliže někoho opravdu milujeme, vždycky si na něj najdeme čas. Otec by měl mít děti radši než svou práci. Pracovně vytíženým otcům je třeba čas od času připomenout, že za jejich rakví nepůjdou plody jejich práce, ale (možná) jejich děti...



KAŽDÝ DEN ASPOŇ TROCHU ČASU

Otcovství vyžaduje stálou přítomnost, stálý vztah k dítěti, stálou péči. Dítě se s otcem potřebuje dělit o svou každodennost. Stálý vztah k dítěti vyžaduje ale čas. Ten je také největším dědictvím – darem, který může otec darovat svým dětem: věnovat jim každý den trochu času.



OTEC UČÍ DÍTĚ ŘÍDIT SE NEJEN SRDCEM

Matka je učitelka srdce. Ona učí dítě řídit se citem a jako první je uvádí do světa lidské lásky – díky ní dítě zakouší bezpodmínečné přijetí a také se mu učí.

Otec naopak slouží dítěti tím, že mu předává životní moudrost, učí je pracovat, vyžaduje od něho úsilí, námahu a oběť. Otec učí dítě řídit se nejen srdcem, ale také rozumem. Díky otci čerpá dítě sebejistotu, víru ve vlastní schopnosti a umění poradit si s životními obtížemi.



CO JE ZÁKLADNÍM ÚKOLEM OTCE?

Poskytnout svým dětem pocit bezpečí a předat jim radost ze života. A základním pramenem radosti ze života je pro dítě vzájemná láska otce a matky. Dítě se raduje ze života, když je svědkem jejich vzájemné lásky. Prvním úkolem otce i matky není vytvářet vztah k dětem, ale budování vlastního vzájemného vztahu manželského páru. Pokud se rodiče velmi milují, z jejich vzájemné lásky se živí i jejich děti.



PROMÍTÁ ČLOVĚK SVŮJ VZTAH K OTCI,
DO SVÉHO VZTAHU K BOHU OTCI?

Existuje vztah mezi obrazem Boha jako otce a otcem rodiny. Na jedné straně obraz otce rodiny je východiskem, aby si člověk vytvořil pojem Boha jakožto otce. Na druhé straně Ježíš říká, že si lidé nezaslouží titul otce, protože otec je jenom jeden - v nebi. Je tedy potřeba očišťovat obraz pozemského otce tím, že si uvědomím, že nebeský otec je někdo jiný než můj tatínek. A zároveň je třeba v modlitbě prosit, abychom poznali, kým opravdu je nebeský Otec.



OTEC OTEVÍRÁ DÍTĚTI BRÁNU SVĚTA,
KTERÝ LEŽÍ MIMO DOMOV

Hluboký citový vztah k otci během dětství a dospívání se stává pro děti základem citové stability, pocitu bezpečí a otevřenosti vůči světu pro celý příští život. Otec otevírá dítěti bránu světa, který leží mimo domov. Jeho povinností je v pravý čas touto bránou dítě provést, aby mu mohl ukázat vhodný cíl, a zůstat na dosah ruky, pokud bude potřebovat jeho pomoc. Bez této pomoci a doprovodu se z dítěte může stát ztroskotanec bez kormidla na širém a bouřlivém oceánu života (M. Pytches).

Otcovská výchova je uměním. Musí se pojit s něžnou láskou, shovívavostí, jemností a zároveň s rozhodností, emocionální průzračností a silou.


***

(Zpracováno podle knih Jozefa Augustyna O otcovství a Být otcem a podle internetového rozhovoru o otcovství na www.vira.cz)