Spousta problémů
pro vychovatele

Televize a v ještě větší míře internet staví vychovatele před spoustu problémů. Dobře víme, co televizi i internetu vytýkají. V první řadě je to přemíra násilí, která u dětí vyvolává stres, poruchy spánku, úzkost, skupinovou agresivitu či necitlivost k utrpení druhých lidí. Filmů bez revolverů, potyček, zabíjení a potoků krve je v televizi žalostně málo. Z utrpení je pouhá podívaná a trpící člověk přichází o všechnu svou lidskou důstojnost. Co se týče videoher, některé sice obsahují doporučení týkající se věku hráčů, ale i přesto v nich často násilí převažuje nad vším ostatním. Vzpomeňme si třeba jen na hru GTA III, kde se hráč stává drogovým dealerem a pasákem, jehož cílem je zabít co nejvíce policistů. Stejně tak erotické a pornografické mohou vést k nápodobě v nich zobrazovaného chování. Zkrátka a jednoduše: obrazy nad námi mají velkou moc.

Zakazovat není dost dobře možné

Zakazovat dětem jakékoli televizní pořady není dnes dost dobře možné, pokud nechceme, aby se cítily vyloučené z dětského kolektivu. A kromě toho je tu riziko, že to, co nemají doma, budou vyhledávat u kamarádů a nad tím už rodiče nebudou mít vůbec žádnou kontrolu. Důležité je, aby se rodiče zajímali o to, co děti v televizi sledují. Nezapomínejme, že příklady táhnout! Děti by měly vědět, že my sami umíme čas strávený před obrazovkou omezit a že se nedíváme na každou hloupost.

Jasně vymezený čas

Je třeba kontrolovat, co děti v televizi sledují, a pořady vybírat. Nenechávejme dítě s televizí o samotě. Psychoanalytik Serge Hefez říká: „Jsem zásadně proti televizi v dětském pokoji.“ V rodině by též mělo být jasně stanoveno, že děti mohou strávit u televize, hraním her nebo brouzdáním na internetu každý den jen určitý, jasně vymezený čas.

V dětech podněcovat kritické myšlení

Rodiče by v dětech měli podněcovat kritické myšlení například tím, že jim vysvětlí, jak se takový televizní pořad vyrábí a co všechno v něm může být pouhý trik. Hloupé nebo nepravděpodobné scény je nejlepší odbýt žertem a vždycky je vhodnější říci: „To je blbost,“ než „To je nemorální“. Rodiče by měli vědět, že mohou působit i na instituce, které mají televizní program na starosti: stačí krátký dopis s pádnými argumenty. Hodně štěstí!

Zpracováno podle knihy Denise Soneta: Já tě snad přetrhnu!,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.