Každý z nás píše svou vlastní biografii, svůj životní příběh
V posledních týdnech jsem se ponořila do biografií tří velmi rozdílných žen. Společné měly jen jedno – osobní vazbu na Johna F. Kennedyho. Byla jsem fascinována jejich příběhy.
Po přečtení těchto tří životopisů mě napadlo: Co se bude jednou vyprávět o mně? Jaký je můj životní příběh? Všechny tři biografie napsali pozorovatelé, tedy ne ony ženy, o které v jednotlivých příbězích šlo. To je samozřejmě úplně jiný úhel pohledu. Zevnitř může život popsat jen člověk sám. Otázkou zůstává, který úhel pohledu je realističtější: ten vlastní, nebo ten vnějšího pozorovatele? Nejsou snad oba zabarveny subjektivním vnímáním, pocity, proměnami a přáními?
Jsem ráda, že každý den, každý okamžik svého života píšu svou osobní biografii, a že ji mám možnost pozitivně měnit. Ráda bych si o sobě přečetla něco hezkého, pokud by si někdo dal tu práci o mně psát. Asi to radši udělám sama. Z pohledu zevnitř. Našlo by se toho k vyprávění dost, i když nepůjde o tak senzační věci jako u oněch tří žen. Uvidíme, Bože. /…/
Každý máme svobodu konat dobro nebo zlo
Už po tisíciletí zaměstnávají lidi otázky, proč dopouští Bůh tolik zla, nebo zda je Bůh vůbec dostatečně mocný, aby tomu zlu zabránil. A i mně se tyto otázky často vracejí. Ale odpovědi jsem nenašla. Jak bych také mohla? Bože ty víš, že se mi tyto otázky honí hlavou.
Na malý lístek jsem si kdysi napsala několik biblických citátů. A díky jedné větě žalmu, („Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, neboť k tobě zvedám svou duši,“ Žl 143,8), jsi mi Bože dal pochopit, že mi dáváš svobodu volby. A v tom se, alespoň pro mě, skrývá odpověď na ony tisícileté otázky: My lidé máme svobodu konat dobro nebo zlo, pomoci nebo odejít, důvěřovat ti nebo nedůvěřovat.
A tak můžeme
psát náš vlastní
životní
příběh.
