Co nám nikdo
o manželství
neprozradil

"Vaše máma mě podvedla," říkával můj tatínek se šibalským úsměvem. "Před svatbou mi neřekla, co je doopravdy zač. Po svatbě jsem se jí zeptal, zda by nejela tábořit do přírody. A víte, co mi na to odpověděla?" Rozesmátý tatínek napodobil maminčin hlas: "Cože? Sedět na trávě s mravenci?" Neuspěl také u mámy se svou představou o svatební cestě: odmítla nápad, aby si půjčili motocykly a týden na nich křižovali po celé zemi...

Když jsem byl svobodný, byl jsem zvyklý přečíst každý týden jednu knížku. V tomto zvyku jsem pokračoval i po svatbě. Nevěnoval jsem moc pozornosti tomu, když se Klára ptala, zda si nechci zahrát nějakou hru či navrhovala návštěvu obchodního střediska. Považoval jsem to vlastně za vyrušování. Zdálo se mi, že už si nemůžu přečíst nerušeně ani kapitolu. Bohužel jsem si neuvědomil, že ona čekala od našeho manželství mnohem víc.



Chtěla jsem vztah

"Chtěla jsem vztah," řekla mi Klára později. "Místo toho jsem dostala spolubydlícího." Představoval jsem si, že po svatbě budeme spolu trávit více času společně. Když jsme spolu chodili, neviděli jsme se každý den. Nyní jsme byli každé ráno i večer spolu.

Několikrát, když mě štvala svým opakovaným přerušováním, jsem ji ignoroval. Myslel jsem si, že ode mě vyžaduje příliš. Mé mlčení samozřejmě zvyšovalo napětí až do chvíle, kdy jsme si celou věc vyříkali.

Na začátku naší první velké hádky se Klára naštvala, odstěhovala se s přikrývkou do obývacího pokoje a odmítla se mnou spát v ložnici. Chvíli jsem se bránil, ale pak jsem se odhodlal být upřímný: "Mám pocit, že mě nenecháš chvíli na pokoji," řekl jsem jí. Klára se rozzuřila a práskla dveřmi.

Cítil jsem se strašně. Usoudil jsem, že jsem udělal chybu, že jsem se ženil a asi jsem špatný manžel. Na druhé straně jsem si myslel, že má manželka reaguje přehnaně a očekává ode mne příliš. Byla to dlouhá noc, ale nakonec jsme si vše vyříkali.



Naše představy o manželství se lišily...

Tehdy mi došlo, co mě táta učil, když vypravoval o mámě, která nechtěla tábořit nebo křižovat na motorce světem. Má představa manželství nebyla stejná jako představa Kláry. Podle ní manželství znamenalo večery strávené povídáním nebo zábavou se spoustou smíchu - čas před spaním jako čas veselí a romantiky.

Proč nám nikdo neřekl, jak moc se budeme muset v manželství přizpůsobovat? - divili jsme se později. Navštěvovali jsme předmanželskou přípravu, která zahrnovala povídání o financích a sexu. Mluvili jsme o tom, jak se na manželství dopředu připravit a já jsem dokonce začal udržovat pořádek ve svém podnájmu, kde jsme měli v budoucnu bydlet. Společně jsme četli knihy o manželství psané z křesťanského pohledu. Několikrát jsme se setkali se zkušenými páry a mluvili s nimi o manželství, ale nikdo nás nepřipravil na ten základní posun, který po manželském slibu nastane. Zakládal jsem své rozhodnutí vzít si Kláru na tom, co jsem k ní cítil, ale naše manželství nemůže záviset jen na mých citech.

I v manželství nás Bůh učí schopnosti milovat druhého jako sám sebe. Mike Mason píše v knize Tajemství manželství: "Křesťanská víra nám pomáhá naučit se, že okamžik, v němž jsme nejvíce sami sebou, je paradoxně ten, v němž se vzdáváme sami sebe pro druhého."


***

Zpracováno podle časopisu Rodinný život 1/04, který vydalo Centrum pro rodinný život.