Jeden ze zákonů hranic v manželství můžeme nazvat zákonem setby a žně. Jednoduše řečeno tento princip znamená, že naše jednání má důsledky. Když jednáme láskyplně a zodpovědně, lidé jsou k nám přitahováni. Pokud jednáme bez lásky a nezodpovědně, lidé se od nás odtahují tak, že se před námi emocionálně uzavřou, budou se nám vyhýbat nebo s námi nakonec ukončí vztah.
Své nálady si vůbec neuvědomoval.
„Pořád jenom přeháníš,“ říkával...
Miriam a Robert byli svoji osm let a měli se rádi. Když se však Robert rozzlobil nebo ho něco vyvedlo z míry, začal být mrzutý a kromě občasných výbuchů vzteku s Miriam a dětmi nekomunikoval. Když měla jeho firma potíže, seděli všichni u večeře mlčky.
Jednou se během tohoto období začaly děti u stolu hádat. Robert zčistajasna řekl: „Miriam, to s nima nemůžeš něco udělat? Nemám ve vlastním domě chvíli klidu!“ Poté vysupěl z kuchyně do své pracovny, zapnul počítač a zůstal tam, dokud děti nešly spát. Miriam to zranilo a zmátlo. Byla však zvyklá se s Robertovými náladami vždy nějak „vypořádat“. Snažila se ho pozvednout pozitivním postojem, povzbudivými slovy a svou povolností. Má těžkou práci, říkala si. Potřebuje péči. A dalších několik hodin a někdy i dnů se existence její rodiny točila kolem tatínkovy nálady. Všichni kolem něho chodili po špičkách. Nikdo si na nic nesměl stěžovat, aby ho zase nerozčilili. A Miriam se neustále snažila přimět manžela k řeči, povzbudit ho a učinit ho šťastným. Veškerou svou emocionální energii vynakládala na to, aby Robertovi pomohla cítit se lépe. Miriam se ze všech sil snažila problém manželových nálad vyřešit. Ten se však stále zhoršoval. Jeho nálady byly postupem času ještě černější a prudší a trvaly delší dobu. A co hůř, jako by si své nálady neuvědomoval. „Pořád jenom přeháníš,“ říkával jí. A někdy ji dokonce za své nálady obviňoval. „Kdybys mi byla lepší oporou, bylo by všechno jinak,“ tvrdil. Miriam si připadala hrozně. Kde se stala chyba?
Je potřeba zakoušet důsledky jednání
Problém Miriam a Roberta ilustruje důležitost tzv. prvního zákona hranic v manželství, zákona setby a žně. Jednoduše řečeno tento princip znamená, že naše jednání má důsledky. Když jednáme láskyplně a zodpovědně, lidé jsou k nám přitahováni. Pokud jednáme bez lásky a nezodpovědně, lidé se od nás odtahují tak, že se před námi emocionálně uzavřou, budou se nám vyhýbat nebo s námi nakonec ukončí vztah. Robert ve svém manželství zaséval hněv, sobectví a odnímání lásky. Tím zraňoval Miriaminy city a ničil svou rodinu. Přesto za svou setbu nesklízel žádné důsledky. Mohl mít svůj záchvat vzteku, dostat se z něho a zase si jít po svém, jako by se nic nestalo.
Miriam však měla problém. Nesla na sobě veškerou tíhu jeho náladovosti. Nechala toho, co právě dělala, aby se mohla chopit projektu proměny jejího rozladěného manžela v šťastného člověka. Robert si „jedl“ a Miriam „pracovala“. A proto své způsoby neměnil. Ke změně ho nic nemotivovalo, protože s jeho problémem se potýkala Miriam, a nikoli on. Jaké důsledky měl Robert zakoušet? Miriam mu mohla říci: „Miláčku, vím, že jsi ve stresu a chci ti být oporou, jak jen dokážu, ale to, že s námi nekomunikuješ nebo na nás křičíš, je pro mě a pro děti zraňující. Je to nepřijatelné. Chci, abys s námi, když máš špatnou náladu, mluvil s větší úctou. Až na nás příště budeš takhle křičet, budeme si od tebe muset na chvíli vytvořit citový odstup. Možná odejdeme do kina nebo někam na návštěvu.“ Robert by se pak musel vypořádat s důsledkem svého jednání - samotou a izolací. Když člověk zasévá špatné zacházení s druhými, měl by sklízet to, že s ním druzí nebudou chtít být. Můžeme doufat, že bolest z této samoty by Robertovi pomohla podniknout určité kroky k tomu, aby své pocity příště lépe ovládal.
Nesení důsledků vlastního jednání
podporuje osobní růst
Bůh stvořil manželství nejen pro lásku, ale také pro růst. Jednou z cest k růstu je naučit se, že jednání má důsledky. Vzhledem k tomu, že manželství je tak blízký a dlouhodobý vztah, manželé svým jednáním výrazně ovlivňují jeden druhého. Staré rčení „koho miluješ, vždycky zraňuješ“ je pravdivé. A právě proto je pochopení a uplatňování zákona setby a žně tak důležité - nejen pro toho z manželů, který na sebe bere problémy svého partnera, ale také pro toho, který uniká zodpovědnosti. Nechat svého partnera sklízet důsledky jeho sobectví či nezodpovědnosti je skutek lásky - pokud samozřejmě nejednáme z touhy po pomstě nebo po tom, aby náš partner trpěl.
Hranice jsou klíčem k tomu, abychom se zákonem setby a žně mohli řídit. Když ve vztahu se svým manželským partnerem stanovíme a dodržujeme meze, říkáme mu: „Můžu tě milovat, ale nebudu doplácet na tvé problémy.“ Když odmítnete vysvobozovat svého partnera z těžkostí - například utěšovat ho, když trucuje, platit jeho dluhy, omlouvat ho v práci pro nemoc, když bude do rána někde slavit - přispěje to k tomu, že se jeho problém nebude přesouvat na nikoho jiného.
