Dialog mezi člověkem a Bohem se táhne celými dějinami

Jedna z nejslavnějších fresek Michelangelových je stvoření Adama. Adam právě stvořený leží na zemi ve své neporušené kráse a pohledem plným vděčnosti a lásky hledí na Boha Stvořitele, jehož ruka se po dokončení díla vzdaluje od vztažené ruky Adamovy. Tak začíná dialog mezi člověkem a Bohem a táhne se celými dějinami. To, co bylo na počátku čisté a radostné, se naruší a poškodí selháním člověka, který nevydržel v dialogu lásky a pod vlivem ducha zla hledá štěstí a naplnění života jinde. Tím se vrhá do neštěstí, ale ten, který je Láska, člověka nezavrhne, ale připravuje cestu k jeho záchraně. Dává člověku možnost se vrátit.



Dialog mezi člověkem a Bohem dostával i literární podobu

Drama tohoto dialogu se začíná zachycovat i literárně, prostupuje dějiny člověka a rozvíjí se do stále větší šíře a hloubky. Dialog pokračuje i navzdory pádům a selháním člověka. Už před třemi tisíci roky začíná tak vznikat literární sbírka zachycující tento dialog v jeho kráse i v bolestném odmítání ze strany člověka, ve stále obnovované zkušenosti, že cesta vede dál,že se ukazuje stále nová a reálná naděje. Je to zachyceno ve stopadesáti žalmech. Na jejich počátku stojí básnicky i hudebně nadaný David, druhý izraelský král. Jeho život se odehrával na přelomu druhého a prvního tisíciletí před Kristem. Tyto hudebně zpracované a přednášené básně se rozvíjejí po tisíc let v bohoslužebných setkáních židovského národa. Ale pro svůj hluboký a stále platný obsah provázejí lidi věřící v Boha i ve staletích po Kristu až do dnešních dnů a tvoří podstatnou část i křesťanské bohoslužby.

Modlitba žalmů je ovšem zasazena do velmi pestrého kontextu četby bible Starého (předkřesťanského) i Nového (křesťanského) zákona. Mimořádně dramatická je četba textů prorockých, které mají svůj původ v dobách před Kristem a na Ježíši Kristu se postupně všechny naplnily i naplňují a zasahují účinně i do života současných lidí. Po dva tisíce roků provázejí člověka i v době po Kristu žalmy, čtení Písma protkaná hlubokými poetickými zpěvy hymnů, které vznikají od starověku přes středověk do doby moderní. Vše to je stále doplňováno životopisnými údaji starých i stále přibývajících nových světců.



Breviář vychází v nových vydáních od starověku dodnes

Toto vše tvoří nesmírně bohatý soubor provázející křesťany jako jejich denní modlitba. Tento soubor se nazývá breviář (nebo také Denní modlitba církve, liturgia horarum). Vychází vždy v nových vydáních od starověku dodnes. Do jeho vývoje zasáhly především kláštery benediktinů, ale i mnoha jiných řeholních řádů, v kterých je stále zlatým hřebem jejich bohoslužby i každodenního života. Breviář používají především všichni kněží a jáhnové. K jejich úkolu patří modlit se za všechny lidi, provázet je modlitbou. V moderní době ale stále přibývá počet lidí běžného civilního života, kteří rádi berou do ruky breviář a modlí se ho.



Breviář provází člověka v dobách dávno minulých i v současnosti

Breviář sahá tedy svým původem v určitém smyslu k tomu výchozímu obrazu, kde začal dialog mezi Bohem a člověkem. Věrně provází člověka na jeho cestě v dobách minulých i v době současné. Pro člověka naší doby má zvláštní význam. V době, kdy je člověk strháván hektickým tempem současného života, přináší modlitba breviáře veliké zklidnění a ponoření do hlubiny hodnot, které nepomíjejí. Oslovuje ho v situacích radostných, kdy se člověku vše daří ale i bolestných, kdy se člověk dostává do situací lidsky neřešitelných, bezvýchodných a zoufalých. Vrací rovnováhu, naději a nezlomnou jistotu smysluplnosti života zejména dík mocnému zásahu Ježíše Krista do ústředního problému života tím, že vzal na sebe bolest, utrpení a smrt, a svým zmrtvýchvstáním ji proměnil v cestu vedoucí do života věčného.



***

V současné době je dostupné dvojí české provedení breviáře:

1/ kompletní verze rozdělená do čtyř částí

2/ „odlehčená“ verze – tzv. „laický breviář“ v jednom svazku.