Bůh se nenudí,
nepotřebuje si hrát

Pohlédněme na ty úžasné objevy v hlubinách moře! A člověku se až tají dech, když vidí nádheru nekonečně malých světů pod mikroskopem nebo nekonečně velkých a nepochopitelně vzdálených vesmírů, jež objevují astronomové. Nebyla by všechna tato krása absurdní, kdyby nebyla výrazem neomezené dokonalosti Věčného?

Jsme-li věřící, víme, že to vše je projevem milující Všemohoucnosti. Té, která se obrací k lidským osobám, k bytostem obdařeným schopností poznávat, obdivovat a nalézat důvody k lásce. Kdyby nebylo nás, těchto nepatrných poutníků na nepatrné planetě ztracené v milionech galaxií, kdyby nebylo těch malinkých človíčků úplně zanedbatelných, ale přitom obdařených svobodou, pak ano, pak by byl vesmír opravdu absurdní. Totálně absurdní. Vždyť Věčný si nepotřebuje hrát, aby se nenudil. Nemá zapotřebí vrhat do vesmíru miliardy hvězd, jako když děti hrají kuličky.

Člověk potřebuje přírodu

Je dobré naslouchat Zemi. Ano, chová se občas drsně, ale je to nenahraditelná učitelka. Země je věrná rytmu ročních období, době spánku a době plodnosti. Obvykle dodržuje své sliby dané těm, kteří nejenom pracují, ale dokážou i předvídat a společně se zabezpečit. Přináší nám poučení, když ukazuje, jak směšný je individualistický přístup a jak bohatě odměněni jsou ti, kteří umí zorganizovat spolupráci a vytváření rezerv. Její rozmary, jež mohou být příčinou děsivých lidských tragédií, ale zdůrazňují tvrdou zásadu: člověk přežije a naplní svůj život jen v solidaritě s druhými. Ano, Země je škola moudrosti.

Zemi ale nelze ždímat jako houbu

Země není naším majetkem. Tento nově zrozený ohled na životní prostředí je zásadní událostí v dějinách. Od nynějška se už na lidskou činnost díváme jinak. Doposud jsme Zemi vykořisťovali podobným způsobem, jako když mačkáte houbu – bez jakéhokoliv omezení, posedlí jedinou myšlenkou: být rychlejší, abych zvítězil v konkurenčním boji. Díky Bohu, lidé pochopili, že je třeba tomuto bezuzdnému vykořisťování učinit přítrž. Je ale ještě třeba přejít k činům.

Zpracováno podle knížky „Abbé Pierre: Testament“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.