Člověk je „vrcholem Stvoření“,
který má panovat nad vším živým
Každý z nás je součástí Božího Stvoření. Já sám to vědomě prožívám od chvíle, kdy jsem si přečetl první kapitolu Bible. V žalmu 139 jsem se navíc dočetl, že jsem utvořen i „podivuhodně“. V tomto jsem se pak utvrdil při studiu medicíny, kdy jsem nestačil žasnout.
Problémem pro mne ale je, jaká odpovědnost z toho pro mne plyne. Už ve zmíněné první kapitole Bible stojí, že člověk je jakýmsi „vrcholem Stvoření, že má panovat nad vším živým, co se na zemi hýbe“ (srov. Gn 1, 28).
Dělat si se vším živým,
co se nám zlíbí
Při povrchním čtení, když možná člověk nečte dál, si z toho vyvodí, že si se vším živým na zemi může dělat v podstatě cokoli, co se mu zlíbí. Obávám se, že takhle smýšlejí mnozí, kteří dnes rozhodují o životním prostředí a všem živém jen z hlediska, jaký krátkodobý zisk jim to přinese. Člověk, který chce čerpat z pradávné moudrosti, však čte Bibli dál. A hned ve druhé kapitole Bible se dočte, že člověk byl postaven do zahrady Ráje. Dostal tedy k životu rajské podmínky, ale to s jasně definovaným úkolem: „Hospodin postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ (srov. Gn 2,15)
Aby naše Země zůstala zahradou ráje
i pro všechny, kteří přijdou po nás,
nesmíme přestat přemýšlet o tom,
co zahradě pomáhá a co škodí.
A snažit se to dobré realizovat
všude tam, kam dosáhneme.
