Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.

České země byly vždy místem setkávání
různých národů, tradic a kultur. (Benedikt XVI. 2009)

Při uvítání papeže na letišti v Praze (2009) jsme od Benedikta XVI. slyšeli: „České země byly historicky a územně – tím, že se nacházejí v srdci evropského kontinentu na křižovatce severu a jihu, východu a západu – místem setkávání různých národů, tradic a kultur“.

Naše přecitlivěle zdůrazňovaná národní homogenita
je novou skutečností.

Naše až přecitlivěle zdůrazňovaná a střežená národní homogenita, která byla nastolena po 2. světové válce, je v historii naší země v podstatě novou skutečností. Papežův pohled by nám mohl pomoci, abychom neviděli v oddělení od národů, kultur a mentalit sousedních zemí specifický program. Protože, jak dále řekl: „nelze popřít, že to, co někdy bylo příčinou třenic, se dlouhodobě ukázalo jako plodné setkání. Odtud pramení rozhodující role v českých zemích v intelektuálních, kulturních a náboženských dějinách Evropy: občas byly bitevním polem, častěji však mostem“. Už historie počátku dějin křesťanství u nás znázorňuje tuto roli „mostu, místa setkání“. Iroskotská misie (vliv západu), cyrilometodějská misie (vliv východu), konstituování církevní správy - opět cesta směrem západu. A v neposlední řadě kníže Václav, který naši zemi od západu neoddělil a svatý Vojtěch, který nás s tehdejší Evropou spojuje. Dále doba Karla IV, období našeho velkého propojování se vzděláním a kulturou křesťanské Evropy. A konec konců i doba rekatolizace, nazývaná dost nešťastně dobou temna, byla po kulturní stránce dobou velkého přílivu cenných evropských vlivů (malířství, hudba, architektura), které na našem území zdomácněly a vytvořily řadu děl, kterými se právem dones chlubíme. Až období komunistické totality se nás snažilo odříznout od západu a z východu nám nabídlo spíš ideologii (původně západního!) marxismu než kulturní bohatství (v podstatě křesťanského) východu.

Výzvy typu „Čechy Čechům“ a „Nic než národ“
jsou plodem omezenosti.

Být křižovatkou Evropy neznamená nemít vlastní identitu, ale je to výzva ke „kulturní pohostinnosti“, ke schopnosti přijímat to, co obohacuje. Výzvy typu „Čechy Čechům“ a „Nic než národ“ stejně jako poněkud slepá amerikanizace životního stylu jsou plodem a snadnou kořistí nevzdělanosti u tedy i kulturní omezenosti.

Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D -
docent na Katedře pastorálních oborů a právních věd
na Katolické teologické fakultě UK v Praze.

- titulek: redakce vira.cz -