Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání...
Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu.
Někdy není zrovna snadné být vděčný sám za sebe.
Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání.
Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti rozvoje...
Když vidím jen co mi chybí,
nerozvíjím co je ve mně jedinečné.
Začnu-li ale pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám,
nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Když jen přemýšlím o tom, co nemám a co mi chybí,
když se jen srovnávám s druhými,
zapomenu rozvíjet a používat to, co je ve mně jedinečné.
Mnohé naše dary tak zůstanou ležet ladem.
Objektivní pohled na sebe
a vděčnost za všechny dary, mi umožňuje
rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být.
Vděčnost mě vede
ke zdravé seberealizaci a uplatnění.
Teprve pak dokážu děkovat za sebe sama,
za svůj způsob myšlení,
za to, co prožívám,
za své ruce, tak hbité a jemné,
za své tělo, které možná neodpovídá modernímu ideálu krásy,
ale v němž moje duše ráda přebývá.
Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým
a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem.
To je pak cesta k naplnění svého života,
ke zdravé seberealizaci a uplatnění.
Text vznikl na základě inspirací knihou:
Štěstí vděčnosti od Anselma Grüna,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
