Dobrý otec (rodič, matka, vychovatel) by měl umět upozornit dítě – s citem, ale otevřeně – na některé nástrahy, jimž by se mělo raději vyhýbat. To neznamená, že mu budeme stále jen kázat a něčím ho strašit, až ho obereme o všechen elán a chuť do života. Naopak – mělo by jít o „slova života“: chceš-li jít dál svou cestou, kráčet svobodně a neztratit se, jsou místa, kam bys nikdy vkročit neměl. Některé pasti tě mohou poznamenat na celý život.

Kokain si nedáš jen jedinkrát:
zkusíš to jednou a je téměř jisté, že po něm sáhneš i příště,
až se budeš zase potřebovat „nabudit“.

Člověk nemůže shlédnout pornografické video,
aniž by v něm zanechalo zranění, aniž by zamořilo jeho pohled.

Do auta opilého kámoše vlezeš jen jednou,
a stejně tak na římsu sedmého patra kvůli hloupé sázce.

Ne všechno lze jen vyzkoušet, ne všechno lze napravit.
Je to smutné, ale asi ne překvapivé – každá „volovina“ je hodná svého jména.

Tvoje tělo, mé dítě, je chrám Ducha. A tvoje duše je něco jako pokladnice.
To prázdné místo zakládá tvou svobodu, volnost, možnost volby naplnit ho.  Potřebuješ ale odstup od věcí tohoto světa, který ti umožní posuzovat je a zvažovat, jaké místo mají zaujímat ve tvém životě. Nedopusť, aby kvůli nějaké hloupé hře vniklo do tvých očí, do tvé mysli či srdce něco, co by sice toto prázdno zaplnilo, ale postupně by z tebe vysálo život.

Chtěl bych ti říct, že jsou věci,
na které nemají druzí žádné právo.
Jsou lidé, kteří navzdory tvému „ne“ budou naléhat, budou se snažit tě zmanipulovat. Říká se jim lidé toxičtí, a takovým je lépe se vyhýbat.

Pokud na tebe tvůj partner vztáhne ruku,
řekni, že to už je moc a už se to nikdy nesmí stát.
Jinak se s ním směle rozejdi, zůstávej jen s těmi, kdo chtějí tvé dobro. Ale pokud někoho v afektu udeříš ty sám, vážně se nad sebou zamysli, i nad svým životem: ať je to naposledy – a koukej se sebou něco dělat! Musíš přece chránit ty, které miluješ, a to i před sebou samým.

Je pravda, že známe i krásné příběhy o tom, jak si lidé vzájemně odpustili i velmi vážná provinění. Existují lidé, kteří se v životě dostali do bodu, odkud zdánlivě nebylo cesty zpět, a udělali z něj místo nového začátku. To všechno je dobré a krásné. Ale pozor na všechny ty nástrahy: nemá smysl zahrávat si s ďáblem.