Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu,
praví Bůh!
(srov. Iz 49,14-15)
Máme jistotu, že na život nejsme sami
Již dva tisíce let posiluje nás křesťany jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem k Otci přislíbil Ježíš svým učedníkům: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20). Tím ale řekl totéž i všem generacím věřících. Protože on žije a je „stejný včera i dnes i navěky“ (Žid 13,8). Každý z věřících v Krista na sobě může zakoušet jeho věrnost tomuto zaslíbení; stačí, že se mu s vírou otevře a spolehne se na něj.
Ježíš nám rozumí zevnitř
Ježíš je s námi jinak než lidé. Naši bližní jsou s námi jakoby „zvenčí“. Snaží se nás pochopit, potěšit, podat nám pomocnou ruku. Avšak Ježíš, který přebývá v našich srdcích, je s námi „zevnitř“. To je úplně jiná úroveň a kvalita sdílení, lásky a pomoci. Není s námi jako ten, kdo nás na chvíli navštíví a projeví svůj soucit, nabídne pomoc, a pak se vrátí domů ... Ježíš s námi spojil svůj život naprosto a navždy: my jsme v něm a on je v nás, tedy všechno, co prožíváme, prožívá s námi. Rozumí nám zevnitř. Vždyť jsou to naše starosti, trápení, naše nemoci a bolesti, které na sebe vzal – jakožto zaslíbený Boží služebník, muž bolesti, znalý utrpení (srov. Iz 53,3-5).
Nemusíš se ho bát.
Nemusíš se ho bát oslovovat.
Nemusíš se bát mu naslouchat.
Nemusíš se bát se jím nechat vést.
Nemusíš se bát se jím nechat milovat.
Nemusíš se bát ho milovat.
Nemusíš se bát.
Nemusíš...
Zpracováno podle publikace Vojtěcha Kodeta:
Křížová cesta / Jeho rány nás uzdravily,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
