Bůh nikým nepohrdá

Ježíš procházel Samařskem. Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar. V blízkosti pole byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi pít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít? Židé se totiž se Samařany nesnášejí. (srov. J 4,4-9)

Ježíš odmítá logiku etnické nenávisti a předsudků, vždyť celý rozhovor by mohl skončit velice rychle. On ale snáší její nevraživost. Je mu jasné, že před ním stojí nešťastná žena. Co by jinak dělala u studny v době největšího žáru, kdy pro vodu chodí jenom blázen? Je tu jen proto, aby nikoho nepotkala, aby si nemusela povídat s ostatními, aby nemusela vnímat ono pohrdání, s nímž se za ní každý otáčí. Je jako raněné zvířátko, které kolem sebe kope a v sebeobraně se k Ježíšovi chová drze jako klacek. „Jak to, že ty jako Žid žádáš o napití mne, Samařanku?“

Ježíšova láska a porozumění uzdravují

Ježíšova láska však postupně ženu proměňuje, pobyt v jeho přítomnosti ji uzdravuje. Co ženu i jejich dialog skutečně změní, budou Ježíšova slova, prokazující, že jí hluboce rozumí, že vidí do jejího nitra, že sdílí všechnu její bolest. Ježíš vidí, že není šťastná, že zapírá muže, s nímž žije, a že je z kategorie lidí, kteří dnes mají na Facebooku v kolonce „stav“ napsáno „v komplikovaném vztahu“: 

Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu řekla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“  Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.“ (J 4,16-19)

Ježíš dává nový smysl života

Jakmile se Ježíš této její rány dotkne, jako by ji polil živou, uzdravující vodou. Je to moment, kdy ho žena akceptuje a odhodí všechny zbraně. Celý hovor nabírá nový, hlubší směr. Je o tom, jak vlastně Boha ctít, jak se k němu dostat, jak jej přijmout. Ježíš ženu zachránil a udělal ji šťastnou, znovu totiž dal smysl jejímu životu. Ona pochopila, že Ježíš je živou vodou jejího života a že „kdo se této vody napije“, sám se stane pramenem živé vody pro jiné. Stává se Ježíšovou svědkyní, už se mužů onoho města nebojí a běží jim naplno říct, koho potkala a co se jí stalo.

Bůh naštěstí vidí pod naše masky

A toto vše se mohlo stát jen proto,
že Ježíš odmítl přistoupit na její konfrontační hru
a za její urážlivou a zdánlivě nespravedlivou sebeobranou
dokázal zahlédnout člověka
v jeho nouzi a bolesti.