Čekat? Na co?
Bible říká, že je třeba čekat. Na co? „Až přijde náš Pán“ (1 Kor 1,.7). O Vánocích si připomínáme první Ježíšův příchod v určitém dějinném okamžiku. On přijde pak i na konci časů. Ale hlavně přichází každý den navštívit každou ženu a každého muže. Náš Bůh je „Bohem-který-přichází“. Přichází ustavičně. On naše očekávání nezklame! Možná nás nechá čekat chvíli ve tmě, aby dal uzrát naší naději, ale nikdy nezklame. Pán stále přichází, je vždycky s námi. Někdy se nedá vidět, ale vždycky přichází.
Ježíš, stojí u dveří tvého srdce
Ježíš, jak praví Bible, stojí u dveří a klepe. Každý den. U dveří našeho srdce. Umíš naslouchat Pánu, který klepe, přichází Tě dnes navštívit a klepe i na tvoje srdce neklidem, myšlenkou, inspirací? Přišel do Betléma, přijde na konci světa, ale přichází k nám každý den. Buďte bdělí, sledujte, co cítíte v srdci, když Pán klepe.
Život má světlá i stinná místa
Víme dobře, že život má své výšiny i nížiny, světlá i stinná místa. Každý z nás zakouší chvíle zklamání, nezdaru a zmatku. Nyní prožíváme navíc situaci, poznamenanou pandemií, což v nás budí zmatek, starosti, obavy i malomyslnost. Hrozí pád do pesimismu, uzavřenosti a apatie. Jak na toto všechno reagovat? Autor biblických žalmů radí: „Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce“ (Žl 32, 20-21). Důvěřivé čekání na Boha nám dává oporu a odvahu v temných chvílích života.
Bůh je přítomen v dějinách
Advent nám neustále připomíná, že Bůh je přítomen v dějinách, které přese všecko vede k jejich cíli a plnosti. Bůh je v dějinách lidstva přítomen, je „Bohem-s-námi“, Bůh není vzdálený, je vždy s námi a často klepe na dveře našeho srdce. Bůh putuje po našem boku, aby nás podpíral. Pán nás nikdy neopouští, provází nás v našich životních peripetiích, aby nám pomáhal objevit smysl této pouti, význam všednosti a naplňoval nás odvahou ve zkouškách a bolestech. Uprostřed životních bouří nám Bůh stále podává ruku.
