Připomeňme si starobylou žehnací modlitbu,
kterou Bůh vnukl Mojžíšovi, aby ji naučil Árona a jeho syny:
„Ať ti Hospodin požehná a ochraňuje tě!
Ať ti Hospodin ukáže svou jasnou tvář
a je ti milostivý!
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář
a dopřeje ti pokoje.“ (Nm 6,24-26)
Slyšet znovu tato slova požehnání právě na začátku nového roku má velký význam. Provázejí nás na naší pouti v čase, který se před námi otevírá.
Naději nelze zaměňovat s optimismem
Slova „Áronského požehnání“ jsou slovy síly, odvahy a naděje. Nikoli ale naděje iluzorní, založené na křehkých lidských slibech; nikoli naděje naivní, která si představuje budoucnost lepší jenom proto, že je budoucností.
Naději totiž nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Je to dar Ducha svatého. Pro křesťana je nadějí Ježíš osobně, Jeho moc osvobodit a obnovit každý život.
Tato naděje má svůj důvod právě v Božím požehnání, požehnání, které obsahuje to nejmocnější blahopřání, které církev skládá každému z nás a které je naplněno laskavou Pánovou ochranou a Jeho prozřetelnou nápomocí.
Naděje proměňuje
Pán, který je nadějí dějin, středem a vším, kéž nám pomáhá na naší cestě životem, abychom dávali naději a byli nadchnuti nadějí. Optimismus, jak už jsem řekl, netrvá pořád, nýbrž naděje, ta, kterou i Matka Boží chovala ve svém srdci během těch největších temnot. A tato naděje proměňuje všechno. Kéž nás Pán obdaruje touto milostí.
Na začátku nového roku
vám všem přeji
pokoj a vše dobré!
(Papež František)
