Když starozákonní věřící popisovali skutečnost Boží lásky a moci, používali pro Boha mezi mnohými označeními i titulu: král... Rozvinutím této myšlenky byl pak výraz „Boží království“. Byl to pojem, s nímž Židé spojovali mnohá očekávání: příchod spravedlnosti, lásky a pokoje, konec zla, utrpení a smrti. Obsahoval to, v co doufali, jak jim to Bůh zaslíbil skrze proroky. Boží království je uskutečněním nejhlubších tužeb každého člověka. Je to prostor pro jeho plný rozvoj, stav plného a konečného štěstí.
Boží království spočívá ve spravedlnosti, pokoji a radosti (Řím 14,17).
Království
„Král“ byl v židovském a orientálním pojetí ten, kdo moudře a mocně vládl. Zemi, kterou vlastnil, vedl k rozkvětu a zaručoval ji bezpečnost vnější i vnitřní. Byl nejvyšším zákonodárcem a soudcem - zajišťoval spravedlnost a právo a to i chudým a bezbranným... Pod vedením krále měl jeho lid žít v pokoji, plnosti, spravedlnosti a jednotě. Kvůli lidské zlobě a slabosti tomu v dějinách bylo ale mnohdy jinak...
Boží království v Kristu
Ježíš řekl: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží... (Mk 1,15)
Boží království neustále existuje v Bohu. K člověku přišlo skrze Ježíše Krista, především jeho smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním. Ježíšovo „kralování“ nemá ale nic společného s ryze pozemskými představami králů: ukřižovaný král - to mluví samo za sebe... Hlásá království, které není z tohoto světa, království lásky; království, které nechce konkurovat žádným pozemským vládcům; království, jehož hranice procházejí lidskými srdci. Toto království dojde mezi lidmi svého definitivního naplnění při Ježíšově návratu ve slávě na konci časů. Kristus, král a pán celého vesmíru, se stal služebníkem všech. On „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mt 20, 28).
Účinky Božího království
Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. (1Kor 4,20)
Žádné království z tohoto světa, žádný král ani žádná vláda neřeší úplně a s konečnou platností osud jednotlivého člověka. I ten nejlepší vládce se snaží zlo jen omezit a úděl člověka o něco vylepšit. K úplnému přemožení zla a nastolení „ráje na zemi“ nemá ale nikdo ani síly, ani prostředky... Jinak je tomu ale s Božím královstvím, které přichází od Boha a které člověku dává:
* osvobození od nadvlády zloby, hříchu, zmaru a věčné smrti
* cestu k plnosti a pro-měně života
* cestu k životu bez konce
Mocnosti zla budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní. (srv. Zj 17,14)
Jak do něho vstoupit?
Všichni lidé jsou povoláni vstoupit do Božího království. (Katechismus, čl. 543)
Plody Kristova života přijímáme v první řadě křtem, při kterém jsme znovuzrozeni „z vody a z Ducha“. Dále pak životem podle evangelia:
* vírou v Boha Spasitele - Ježíše Krista (srv. Sk 16,31)
* následováním Ježíše Krista (srv. Jan 8,12)
* životem z Božího Ducha (srv. Řím 8,6; Gal 5,16-23)
* životem z Božího slova v bibli (srv. Jak 1,21)
* životem aktivní lásky (srv. Mt 25,31-40)
* životem v církvi (srv. 1Tim 3,15)
Vládce na naší straně
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
Skutečnost Krista, vládce nebe a země je pro člověka zdrojem naděje: lidské struktury plné zloby, intrik a nespravedlnosti převyšuje někdo, kdo na nás pohlíží s láskou. Je Králem - jediným, kterého se nemusíme obávat a kterému můžeme důvěřovat. Jedině s ním může náš život dojít proměny a naplnění. (Podle T. Špidlíka)
Jeho vladařská moc je moc věčná,
která nepomine,
a jeho království nebude zničeno. (Dan 7, 14)
Slavnost Ježíše Krista Krále
Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (dle katolického liturgického kalendária jde o 34. neděli v liturgickém mezidobí - poslední neděli před adventem). Svátek vyhlásil v roce 1925 papež Pius XI. a připomíná Kristův královský titul, Kristovu svrchovanost nad lidskými dějinami i nad všemi „vládci“ v tomto světě. Liturgický (církevní) rok končící oslavou Ježíše Krista Krále křesťanům připomíná, že i definitivní konec světa, bude v rukou Ježíše Krista - Krále.
„Ježíš Kristus - Pán a Král - je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici...“ (GS 45)
