V Bibli - v evangeliu je příběh o bouři na Genezaretském jezeře: Kristus spal na zádi lodi a kolem zuřila bouře. Apoštolové se nejprve pokoušeli o záchranu sami. Ale v určitém okamžiku ztratili odvahu a bouřka, která byla venku, začala zuřit i uvnitř - v jejich nitru. Úzkost a smrt už nekroužily kolem, vstoupily do nich. A pak se obrátili ke Kristu a udělali to, co i my často s Bohem děláme: hledíme k němu jenom v okamžicích nepokojů a tragédií a rozhořčujeme se, že zůstává tak klidný. Příběh z evangelia tento jeho klid zdůrazňuje, když říká, že Kristus spal na podušce - to byla pro apoštoly vrcholná urážka.
Oni sami hynou a on si v pohodlí spí! Přesně toto často cítíme k Bohu. Jak se opovažuje být tak šťastný, jak se opovažuje být v takovém pohodlí, když já jsem v tak těžké situaci! A učedníci udělali přesně to, co my také tak často děláme. Místo toho, aby se obrátili k Bohu s důvěrou, tak jej probudili a vyčítali mu: "Tobě je jedno, že zahyneme?" (Mk 4,38). Jinými slovy: "Když už nemůžeš nic udělat, aspoň nespi. Když už nemůžeš udělat nic lepšího, pak aspoň zemři s námi ve stejné úzkosti."
Kristus vstal a řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" (Mk 4,40), a odstrčil je, obrátil se proti bouři a přenášeje na ni svůj vnitřní klid, harmonii a pokoj zvolal: "Zmlkni, utiš se!" (Mk 4,39), a nastalo ticho.
Je to výzva i pro nás.
Ať už budeme dělat cokoliv,
v jakémkoliv napětí, bouři, tragédii
nebo jenom ve zmatku, v němž stále žijeme,
můžeme se s důvěrou obrátit tváří v tvář Bohu
a setrvávat v jeho přítomnosti, mlčky či v rozhovoru.
On je s námi v každé naší situaci, v každé naší bouři.
Se svolením zpracováno podle knihy V jámě lvové,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Reedkačně upraveno
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
