Nekompenzuji si vnitřní potřebu po něčem, co mě přesahuje?
Nechám se dnes strhnout nákupní horečkou Black Friday nebo se třeba zapojím do jejího protipólu Buy-Nothing-Day, upozorňujícího na ničivé dopady konzumního životního stylu?
Ne, že bych si jako většina žen tu a tam ráda něco nekoupila (hlavně na sebe). Navíc vidina toho, že totéž můžu pořídit za výrazně méně peněz než jindy je lákavá. Avšak nenutí mě to koupit i ty věci, které tak nezbytné nejsou? Ale hlavně nekompenzuji si tím něco? Nestávají se kupované věci a módní trendy mou identitou? Není nakupování nových věcí, když ty staré ještě slouží, nutkavou potřebou, závislostí, nahrazující mou vnitřní potřebu po něčem, co mě přesahuje?
Dopad na životní prostředí a práva nejchudších lidí
Kultura typu „použij a vyhoď“ nutí pořizovat si stále nové věci, protože se nevyplácí ty staré opravovat. A oblečení má příští rok stejně zásadně jiný střih, aby ti, co chtějí být „in“, museli zcela vyměnit šatník. Dopad na životní prostředí od nadměrného využívání nerostných surovin po nekonečné skládky znečišťující spodní vody zasahuje především nejchudší populace v rozvojových zemích. Zde se navíc připojuje problematické dodržování práv zaměstnanců (přesčasy, dětská práce, zdravotní rizika aj.). Zde už má koupě každého dalšího produktu i morální rozměr. A toto vše se jako bumerang jednou vrátí nám samým i našim potomkům.
Alternativní a osvědčený způsob kvality života
Křesťanská spiritualita však nabízí alternativní způsob chápání kvality života, takže se člověk dovede hluboce radovat aniž by byl posedlý spotřebou. To obnáší růst v šetrnosti a schopnost radovat se z mála. Střídmost prožívaná svobodně a uvědoměle je osvobozující. Je možné potřebovat málo a žít mnoho. Když dovedeme poskytnout prostor jiným potěšením, nalézáme uspokojení v bratrských setkáních, ve službě, v uplatňování svých vlastních charizmat, v umění, v kontaktu s přírodou, v modlitbě. K blaženosti je potřebná schopnost omezovat některé potřeby, které nás ohlušují, a otevírat se tak mnohotvárným možnostem, které nám život nabízí.
Chci tedy chci:
mít
nebo
být?
