Využití a zneužití
lidské představivosti

Správně chápaná a konstruktivně používaná představivost pomáhá mysli pronikat skutečností jedinečnými pohledy vnitřního zraku. Chybně chápaná a destruktivně používaná představivost se může stát živnou půdou pro ničím nezmírněné zlo. Zneužitá představivost plodí zvrácenosti, které pohrdají rozumem. Na druhou stranu, když je představivost podnícena pro všechno to, co je ušlechtilé a správné, její schopnost dělat svět lepším místem je nesmírná.

Právě toto měl na mysli Samuel Taylor Coleridge, když žádal, aby představivost hrála při sdělování pravdy v mezích rozumu důležitou úlohu, pokud bude usilovat o dobro. Takto chápaná představivost není jen bezcílná a neovládaná (pavlovovská) reakce mysli na podněty, nýbrž způsob, jímž můžeme pronikat do samého božského aktu stvoření a v podstatě ho podle něho opakovat.



Úlety představivosti
mohou vybudovat pomýlený systém hodnot

Zranitelnost představivosti spočívá v jejím neoddělitelném spojení s našimi emocemi a pocity, které snadno mohou přejít v bizarní úlety. Nestřežené pocity pak mohou vytvořit celý nový soubor absolutních hodnot, až je realita vnímána jako automat, který se má podřizovat vrtochům našich proměnlivých emocí. Představivost se snadno stává obětí toho, co řekl kanadský ekonom a humorista Stephen Leacock: "Mnohý muž zamilovaný do dolíčku dělá tu chybu, že se žení s celou dívkou."



Nemůže to být špatné,
když je mi při tom tak dobře

Člověk, který bere emoce jako východisko pro určení pravdy, svírá prst pocitu a myslí si, že uchopil pěst pravdy. Tím, že uvažuje pouze na této rovině, je hnán do svého nitra, až se celý svět točí kolem jeho vlastních citů. To je nebezpečné soustředění na sebe sama. Takový člověk přetváří svůj světový názor na "líp se to cítí, než říká". Když se při tom cítíš dobře, udělej to; nebo, jak se zpívá v jedné populární písni: "Nemůže to být špatné, když je mi při tom tak dobře."

Televize a hudební média jsou tak mocné proto, že mají schopnost obejít rozum a mířit přímo k představivosti.



Píseň devítileté dívky
podnítila představivost miliónů lidí

Sílu představivosti ilustruje píseň, kterou zpívala jedna devítiletá holčička. Píseň se v Americe stala rychle populární, protože se zabývá tématem, které nemusí obhajovat žádný logik. Dotýkala se citů starých i mladých v každé vrstvě společnosti.

Vážený pane Ježíši, prostě Vám musím napsat.
Opravdu mě to vyděsilo, když jsem to viděla ve zprávách.
Byla tam malá holčička, zbitá do modra,
a tak jsem si říkala, Pane, že to přednesu přímo Tobě.

Pane, prosím, nenech ubližovat svým dětem,
Vyveď je z toho a uchraň je před zármutkem,
prosím, nenech ubližovat svým dětem –
nemohl bys nám doma zajistit bezpečí?


Příčinu působivosti této písně není těžké pochopit. Přesvědčení, že týrání dětí je jedním z podlých zločinů, nepotřebuje nutně pomoc filozofa. Přesvědčivost této nezvratné pravdy, nesená tóny jednoduché melodie a ještě umocněná dětským hlasem, dokáže podnítit a aktivovat představivost mnoha lidí.



***



Další ukázky z knihy Raviho Zachariase Skutečná tvář ateismu najdete zde.


***


Knihu vydalo nakladatelství Návrat domů, s jehož svolením ukázky uveřejňujeme.