"Slyšíš, Aristotele?! Odkud je ten hlas?! Kdo to mluví?! Slyšíš, Aristotele?"
"Ale slyším, slyším. Jak se jmenuješ?"
"Šimon, ale řekni mi rychle, kdo to mluví!" dotíral jsem naléhavě
na nového známého. Aristotelés mi rukou ukázal na člověka stojícího v kruhu mladých lidí na malé výšině.
"To on?" zeptal jsem se pro jistotu. "Ano, on."
"Kdo to je?"
"To je PLATÓN."
"Mohl bys mi vysvětlit, o čem to mluví, Aristotele?"
"Platón mluví o jeskyni," odpověděl Aristotelés, ale pro mou zvědavost to bylo příliš stručné.
"No a? No a?"
Nemohl jsem vydržet na místě, tak jsem byl vzrušený.
"Mluví o jeskyni, v níž sedíme."
"No, to vím. Ale vlastně nevím, vždyť my tu sedíme pod stromem."
"Ovšem, sedíme pod stromem, ale to vůbec neznamená, že nesedíme v jeskyni," řekl Aristotelés.
"No, tak dobře. Ale co dál?" zeptal jsem se netrpělivě.
"Platón dokazuje, že celý svět, který nás obklopuje, totiž rostliny, zvířata, my sami, hvězdy, obloha, všechno existuje pouze určitým způsobem. Řekni, Šimone, co existuje opravdověji – ty nebo tvůj odraz v zrcadle?"
"To se rozumí, že já, a ne můj odraz."
"Tak vidíš. Všecko, z čeho se svět skládá, je takovým zrcadlením. Ten svět v zrcadle přirovnal Platón k jeskyni."
Tam jsem asi byl, pomyslel jsem si.
"Z toho vyplývá, že to, co skutečně existuje, musí být mimo jeskyni tak, jako když ty stojíš před zrcadlem. My všichni podobní těm spoutaným, poznáváme pouze obrazy věcí dokonalých, věčných, neměnných prostřednictvím smyslů - zraku sluchu, chuti, hmatu. Už rozumíš?"
"Samozřejmě, rozumím. V jeskyni, to je v našem světě, vidím stíny všech dokonalostí z rajské zahrady," odpověděl jsem.
"Máš na mysli SVĚT IDEJÍ, ne?"
***
Několik kapitol z knihy Šimon v říši filozofů naleznete zde
Knihu vydalo nakladatelství TRINITAS s jehož svolením ukázky publikujeme.
"Ale slyším, slyším. Jak se jmenuješ?"
"Šimon, ale řekni mi rychle, kdo to mluví!" dotíral jsem naléhavě
na nového známého. Aristotelés mi rukou ukázal na člověka stojícího v kruhu mladých lidí na malé výšině.
"To on?" zeptal jsem se pro jistotu. "Ano, on."
"Kdo to je?"
"To je PLATÓN."
"Mohl bys mi vysvětlit, o čem to mluví, Aristotele?"
"Platón mluví o jeskyni," odpověděl Aristotelés, ale pro mou zvědavost to bylo příliš stručné.
"No a? No a?"
Nemohl jsem vydržet na místě, tak jsem byl vzrušený.
"Mluví o jeskyni, v níž sedíme."
"No, to vím. Ale vlastně nevím, vždyť my tu sedíme pod stromem."
"Ovšem, sedíme pod stromem, ale to vůbec neznamená, že nesedíme v jeskyni," řekl Aristotelés.
"No, tak dobře. Ale co dál?" zeptal jsem se netrpělivě.
"Platón dokazuje, že celý svět, který nás obklopuje, totiž rostliny, zvířata, my sami, hvězdy, obloha, všechno existuje pouze určitým způsobem. Řekni, Šimone, co existuje opravdověji – ty nebo tvůj odraz v zrcadle?"
"To se rozumí, že já, a ne můj odraz."
"Tak vidíš. Všecko, z čeho se svět skládá, je takovým zrcadlením. Ten svět v zrcadle přirovnal Platón k jeskyni."
Tam jsem asi byl, pomyslel jsem si.
"Z toho vyplývá, že to, co skutečně existuje, musí být mimo jeskyni tak, jako když ty stojíš před zrcadlem. My všichni podobní těm spoutaným, poznáváme pouze obrazy věcí dokonalých, věčných, neměnných prostřednictvím smyslů - zraku sluchu, chuti, hmatu. Už rozumíš?"
"Samozřejmě, rozumím. V jeskyni, to je v našem světě, vidím stíny všech dokonalostí z rajské zahrady," odpověděl jsem.
"Máš na mysli SVĚT IDEJÍ, ne?"
***
Několik kapitol z knihy Šimon v říši filozofů naleznete zde
Knihu vydalo nakladatelství TRINITAS s jehož svolením ukázky publikujeme.
