List papeže Františka ukrajinskému národu devět měsíců po vypuknutí války.

Drazí ukrajinští bratři a sestry!

Ve vaší zemi už devět měsíců zuří absurdní válečné šílenství. Vaším nebem se trvale rozléhá zlověstný hukot výbuchů a zneklidňující zvuk poplašných sirén. Vaše města jsou prudce ostřelována bombami a spršky raket způsobují smrt, zkázu a bolest, hlad, žízeň a zimu. Vašimi ulicemi muselo uprchnout tolik lidí a zanechat své domovy i citové vazby. Podél vašich velkých řek dennodenně tečou potoky krve a slz.

Rád bych připojil své slzy k vašim a řekl vám, že není dne, kdy bych vám nebyl nablízku a nenosil vás ve svém srdci a v modlitbě. Vaše bolest je i mou bolestí. V Ježíšově kříži dnes vidím vás, kteří trpíte hrůzou rozpoutanou touto agresí. Ano, kříž, který způsobil Pánova muka, znovu ožívá ve stopách po mučení nalezených na mrtvých tělech, v masových hrobech objevených v různých městech, v těchto a mnoha dalších krutých obrazech, které vstoupily do našich duší a nutí nás křičet: Proč? Jak lidé mohou takto nakládat s jinými lidmi?

Vybavuje se mi mnoho tragických příběhů. Především se týkají těch nejmenších: kolik dětí bylo zabito, zraněno nebo osiřelo, kolik jich bylo odtrženo od matek! Pláču s vámi za každé malé dítě, které kvůli této válce přišlo o život, jako Kira v Oděse, jako Lisa ve Vinnycji a jako stovky dalších dětí: v každém z nich je poraženo celé lidstvo. Nyní jsou v Božím lůně, vidí vaše trápení a modlí se za jeho ukončení. Jak bychom však mohli necítit úzkost za ně a za ty malé i velké, kteří byli deportováni? Bolest ukrajinských matek je nevyčíslitelná.

Pak myslím na vás, mladí lidé, kteří jste museli kvůli odvážné obraně své vlasti uchopit do rukou zbraně místo snů, které jste si pěstovali pro budoucnost; myslím na vás, manželky, které jste ztratily své muže a mlčky, důstojně a odhodlaně pokračujete v jakékoli oběti pro své děti; na vás, dospělí, kteří se všemi způsoby snažíte chránit své blízké; vás, seniory, kteří jste místo klidného sklonku života vrženi do temné noci války; na vás, ženy, které jste utrpěly násilí a nesete v srdci velkou tíži; na vás všechny, kteří jste byli zraněni na duši i na těle. Myslím na vás a stojím při vás s láskou a obdivem k tomu, jak čelíte tak těžkým zkouškám.

A myslím na vás, dobrovolníky, kteří se každý den vydáváte pro svůj národ; na vás, pastýře svatého Božího lidu, kteří – mnohdy za značného ohrožení vlastní bezpečnosti – zůstáváte lidem nablízku, přinášíte jim Boží útěchu a bratrskou solidaritu, tvořivě proměňujete komunitní místa a kláštery v útulky, kde nabízíte pohostinnost, pomoc a jídlo těm, kteří se ocitli v nesnázích. A dále myslím na uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby, které se ocitly daleko od svých domovů, z nichž mnohé byly zničeny, a na státní představitele, za které se modlím: na nich spočívá povinnost řídit vaši zemi v tragických časech a přijímat prozíravá rozhodnutí pro mír a rozvoj hospodářství v době, kdy bylo zničeno tolik životně důležitých infrastruktur ve městě i na venkově.

Drazí bratři a sestry, v celém tomto moři zla a smutku, devadesát let po strašlivé genocidě vyvolané Hladomorem, žasnu nad vaším dobrým zápalem. Navzdory obrovské tragédii, kterou ukrajinský národ prožívá, nikdy neklesl na mysli a nepropadl sebelítosti. Svět v něm proto poznal odvážný a silný lid, lid, který trpí a modlí se, pláče a bojuje, vzdoruje a doufá: lid vznešený a mučednický. Budu vám i nadále nablízku svým srdcem a modlitbou, lidskou péčí, abyste se cítili doprovázeni, abyste si nezvykli na válku, abyste nezůstali sami dnes a zvláště zítra, kdy může přijít pokušení, že se na vaše utrpení zapomene.

V těchto měsících, kdy drsné podnebí činí to, co prožíváte, ještě tragičtějším, bych si přál, aby vás na tváři pohladila náklonnost církve, síla modlitby a láska, kterou k vám cítí mnoho bratrů a sester ve všech zeměpisných šířkách. Za pár týdnů budou Vánoce a vaše utrpení bude ještě pronikavější a citelnější. Rád bych se však s vámi vrátil do Betléma, do zkoušky, které musela čelit Svatá rodina oné noci, jež byla zdánlivě jen chladem a temnotou. Místo toho přišlo světlo: nikoli od lidí, ale od Boha, nikoli ze země, ale z nebe.

Ať nad vámi bdí Boží i naše Matka, Panna Maria. Jejímu Neposkvrněnému Srdci jsemve spojení s biskupy celého světa zasvětil církev a lidstvo, zvláště vaši zemi a Rusko. Jejímu mateřskému Srdci předkládám vaše utrpení a vaše slzy. Tu, která, „přivedla Boha na náš svět“, jak napsal jeden velký syn vaší země, neúnavně prosme o vytoužený dar pokoje v jistotě, že „u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37). Kéž právě On naplní oprávněná očekávání vašich srdcí, uzdraví vaše rány a poskytne vám svou útěchu. Jsem s vámi, modlím se za vás a prosím vás, abyste se modlili za mě.

Ať vám Pán žehná a Panna Maria vás ochraňuje, František.

                                                                                                                                                                                                                  Řím, u sv. Jana na Lateránu, 24. listopadu 2022