Politikům se mnohdy dostává buď lichotek
od jejich stoupenců
anebo naopak jen urážek.
Jistě, někteří jakoby si to zasloužili. Ale dnes převládají spíše litanie urážek, spílání a diskreditací. Ten, kdo je držitelem vlády, má odpovědnost zemi vést. Avšak co my s tím? Necháme je samotné a nebudeme jim vyprošovat Boží požehnání?
Jsem si jistý, že modlitby za vládce se téměř nekonají,
ba dokonce se zdá, že modlit se za politiky
považují mnozí za něco divného.
Kdo z nás se modlí za ty, kdo nám vládnou? Kdo z nás se modlí za poslance, aby se mohli dohodnout a vést vlast kupředu? Zdá se, že duch vlastenectví nedosahuje modlitby. Všechno se končí shazováním, záští a spíláním. Takové jsou bohužel naše vztahy vůči těm, kdo jsou u moci. Apoštol Pavel ale říká zcela jasně: „Ať se konají modlitby za vládce, abychom mohli vést klidný a pokojný život“ (srov. Bible 1 Tim 2,1-8).
„Proto si přeji toto“ – říká apoštol Pavel – „všude se mají lidé modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru“. Diskutovat je potřeba – to je úkolem parlamentu. Je nutné diskutovat, ale nedeptat druhého, nýbrž modlit se za něho, za toho, kdo má jiné mínění než já.
Ať si někdo myslí,
že ten či onen politik je komunista
nebo zkorumpovaný, je třeba se za něj modlit!
Někdo tvrdí, že politika je špinavá, ale Pavel VI. tvrdil, že je to nejvznešenější forma charity. Ano, politika může být špinavá stejně jako každá jiná profese. Jsme to ale my, kdo špiníme nějakou věc. Věc sama o sobě není špinavá.
Domnívám se, že se musíme obrátit
a modlit se za politiky všech barev,
za všechny!
