Jak odpustit zlé matce?

Dobrý den, celý svůj život  řeším problém se vztahem k matce a opravdu nevím, co s tím. Moje matka je v jádru velmi zlý člověk. Ačkoli se prezentuje jako milující, slušná a ctnostná, ve skutečnosti je to jen maska. Své nejbližší uráží, ponižuje, je vulgární, ...  Jako malá jsem měla plno autoimunitních problémů, tuším že kvůli ní.  Psychické šrámy si nesu dodnes.

Sama jsem se se  změnou svého života potíží zbavila, ale můj problém je, že matce stále nedokážu odpustit. Pokaždé se chytím do její pasti a bere mi to energii. Jinak jsem klidný a milující člověk, ale s matkou mě ovládne vztek, který mě pohlcuje. Nechci být jako ona. Jak se vypořádat s jejím vlivem a neustálou agresí?

Já věřím, ona ne. 

Mnohokrát vám děkuji.

Milá tazatelko,

děkuji za Váš dotaz. Vztah s matkou je opravdu velmi důležitý vztah a hodně nás ovlivňuje. A je skvělé, že tento vztah řešíte. Že hledáte cestu z vězení neodpuštění. A k odpuštění jsme opravdu Ježíšem vedeni. V modlitbě Otče náš, je to vlastně naše jediná ,,práce‘‘, vše ostatní je na Bohu Otci. Co tedy udělat proto, aby šlo odpustit?

Ježíš říká : ,,…poznáte pravdu a pravda vás osvobodí‘‘(Jan 8,32). Když jsme malí a rodiče se k nám nechovají dobře, je to pro nás velká bolest, napětí, nejistota….Můžeme pociťovat smutek, bolest, strach nebo také hněv. Ale často se nemůžeme příliš projevit, dát tyto emoce najevo, protože rodičům se to nelíbí. Někdy vůbec nezjišťují, co se děje, ale rovnou emoci zakážou - ,,Nebreč, nemáš proč….nevztekej se, nech toho….jestli se budeš takhle chovat, tak….‘‘ A mnoho podobných vět nebo reakcí nás jako děti zastaví. A tak emoce potlačíme, zakážeme si je nebo se od nich odpojíme…. Na rodičích jsme závislí a nemůžeme riskovat jejich odmítnutí. To je jen příklad toho, jak to může vypadat.

Pokud chcete nyní odpustit, je dobré vše, co bylo těžké a bolavé pravdivě pojmenovat a pak pustit a už se k tomu nevracet.

Zkuste poprosit Ducha Svatého, aby Vám ukázal, jak bylo té malé holčičce, kterou jste byla, co Vám ublížilo, jak jste se cítila, co jste nemohla projevit a jaký to pro Vás má dodnes důsledek….A pak zkuste napsat matce dopis ( který jí nedáte!!), kde to všechno napíšete. Možná při tom budete plakat, možná se budete zlobit….dovolte si to. A dovolte, aby to ,,odteklo‘‘ z Vás na papír, aby se to od- pustilo, aby ve Vás už nic nezůstalo. Pište ve chvíli, kdy budete sama, kdy Vás nikdo nebude rušit. A na konci napište, že už to skončilo, že už jste dospělá a už nedovolíte, aby s Vámi kdokoli nedobře zacházel. (Jako dospělá máte jiné – větší kompetence se za sebe postavit, než když jste byla malá!) A vše předejte na Ježíšův kříž – on přece nesl naše nemoci, bolesti, hříchy….naše i našich rodičů. A proste jej, aby vše proměnil v požehnání pro Vás i pro Vaše blízké. A pak dopis spalte a poproste Ducha Svatého, aby přišel se svým uzdravením, s láskou Boha Otce, který je tím primárním tátou – mámou. Aby doplnil vše, co chybělo, aby Vám dal zakusit, jak jste pro Boha vzácná a jedinečná, jak moc Vás miluje a chce o Vás pečovat. A věřím, že vliv Vaší matky na Vás bude o mnoho menší. A pokud pocítíte zlost, bude to pro Vás jen signál, že je potřeba se za sebe postavit. Dospěle. Klidně, slušně, ale pevně.

Pokud by Vám to nešlo, můžete někoho poprosit o přímluvnou modlitbu. Anebo doporučuji seminář Otcovo srdce, které se právě tímto zabývá hlouběji.

Přeji Vám, abyste zakusila, že jste milovanou Boží královskou dcerou a že nic a nikdo Vám tuto lásku nemůže vzít. Ať Vám Hospodin požehná, chrání Vás od zlého, naplňuje pokojem a radostí a uzdravuje Vaše srdce.

P.S.: Pokud budete mít chuť na čtení, doporučuji některé články k tomuto tématu na webu vira.cz 

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům