Zlo a utrpení ve světě. Proč Bůh sedí na zadku a něco neudělá?!!

Zdravím.
Woody Allen jednou prohlásil, že Bůh je buď krutý, anebo neschopný. Zajímalo by mě, jak byste se k tomu vyjádřili? Již tu pár dotazů na obdobné téma padlo, nikdy jsem však nenašla uspokojivou odpověď. Když je Bůh všemocný a milosrdný, kde byl, když lidé chcípali v koncentračních táborech? Při genocidě ve Rwandě? Okupaci Tibetu? Nemyslíte, že kdyby byl Bůh tak skvělý týpek, vypadalo by to tu trochu jinak? I když, je fakt, že křesťani jsou dost krvelační...možná se vám to tu líbí právě takhle - stačí se podívat do historie...inkvizice, války ve jménu Boha...Myslím, že kdybych se dostala do nějaké velice nebezpečné situace, nebudu se obracet na Boha. Je to jako doufat, že zlevní naftu...nesmysl...

Ještě mě zaujala stručná definice satana v jedné z předchozích odpovědí: "Satan je Boží stvoření - chcete-li anděl, který se postavil proti Boží dobrotě. Je to tedy nepřítel, kterému jde o to vše dobré zničit. Tedy bytost zaměřující svoje bytí proti dobru."
Vždycky mě zajímalo, když je Satan padlý anděl, zlý, nepřítel Boha a dobra, kde se vzal mýtus pekla - nejhoršího místa, kam se můžete dostat? Proč by Satan poslouchal nějakého starce z obláčku se špatným smyslem pro humor a trestal hříšníky - když je sám pokouší a libuje si v hříchu? Řekla bych, že v pekle bude spíš pekelná zábava.

Neberte to jako útok, prostě mě to zajímá. V odpovědi si můžete odpustit jakoukoliv omáčku o tom, že mě Ježíš miluje apod. a zaměřit se na fakta (jestli tedy nějaká jsou). Já totiž nejsem věřící a nikdy nebudu - svoji cestu mám a je mi na zvracení, když vidím, co se z učení Ježíše stalo. Myslím s jeho opravdovým učením. Ne s tím, co z toho v průběhu dvou tisíciletí udělali pánbíčkáři. Peace

Také vás zdravím.
oceňuji, že se těmito věcmi zabýváte přesto, že se za věřící nepokládáte. Já věřící jsem, proto také má odpověď bude z pozice člověka věřícího, z víry žijícího a také ve svém životě Boha zakoušejícího.
Naprosto chápu, že pokud se člověk nevěřící a Boha neznající rozhlídne kolem sebe, může mít takové pocity jako máte vy. A že nerozumí, co se děje a že ho to může dost rozčilovat.

Abyste mohla lépe porozumět, je třeba pochopit kým Bůh není a kým je. Bůh není tím, který by manipuloval s člověkem. Což je právě ten „zádrhel“, který způsobuje, že lidé mohou svou svobodu zneužívat ke zlu. (chápu svobodu jako rozhodnutí se pro dobro) . Jsme tedy lidé svobodní a vybírající si jak se budeme chovat. Kdyby to tak nebylo, byli bychom jen loutkami, které někdo tahá za provázky. Život by asi sice klapal ideálním způsobem, ale my bychom v něm neměli žádnou váhu. Na nás by vlastně nezáleželo. Jenže Bůh se rozhodl, že nám svobodu dá a tím i důležitost, důstojnost a jedinečnost a tak může být život vlastně velmi vzrušujícím dobrodružstvím hledání a nalézání dobra. Často s omyly, ale s vůlí jít právě cestou dobra. Lidé, kteří tohle „nastavení“ nepřijali pak často svou svobodu zneužívají. Z neznalosti i vědomě. Důsledky jsou vidět nejen na příkladech velkých zvěrstev z minulosti a přítomnosti o kterých jste psala, ale jsou k potkání v našem životě v nějaké míře často. A kde je Bůh? Bůh je přítomný všude a zpřítomňuje se tam, kde je přijat. Je s každým trpícím, v každé bolesti a je tím, kdo ošetřuje, kdo dokáže nabídnout východisko ze situací, do kterých nás dostalo zneužití svobody nějakého člověka.

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já za sebe musím říct, že mě v životě nikdy neublížil Bůh. Byli to vždy lidé, kteří se pro zlo, nelásku rozhodli.

Bůh je ten, který má skutečně rád. Jako jediný to totiž skutečně umí a to nejlépe ze všech. Protože je původce všeho a tedy i lásky. On sám je láskou. A tak je na ni nejlepší expert. My se snažíme Jeho napodobovat. S menším či větším úspěchem. Zároveň ale je to on, který, pokud člověk přijme, dokáže člověka naučit kudy má jít, aby mu bylo v životě dobře. Není to o tom, že by se pak člověku zlo vyhnulo, ale o tom, že tu smí stát rovně a vědět, že je svobodný od zla. Nemusí s ním spolupracovat.

Když člověk přijme pozvání do osobního vztahu s Bohem - a k tomu je zván, nikoliv manipulován každý člověk, věřící i nevěřící – s tím, který dokáže milovat tím nejosobnějším způsobem, protože jako stvořitel člověka mu nejlépe dokáže rozumět – pak uvidí věci z jiného úhlu pohledu. A má důvod dělat volby ne povrchní, ale skutečně láskyplné. Je to cesta. Na skutečnou křesťanskou zralost je někdy třeba celý život, než k ní člověk skutečně dorazí. Proto snad je možné uvidět, že stále děláme chyby a hlouposti. Chápu, že je vidíte. Chápu, že se vám nezdá co z Ježíšova učení udělali „pánbíčkáři“, zároveň je ale zodpovědnost každého z nás – vaše i moje, jak toto učení budeme realizovat my. To za nás nikdo neudělá. Je to naše volba, a to že s ním druzí zacházejí nedobře, nemůže být ani omluvou ani výmluvou pro naše osobní jednání.

V místech dějin i současnosti, kde selhávali křesťané – což je politováníhodné, samozřejmě – je nutné uvidět slabost lidí. Ale snad o to víc je možné uvidět láskyplný, otcovský přístup Boha. Dává nové šance. Stále. Nezabalí to s námi. Bere nás takové jací jsme a zároveň učí kudy cesta vede. Ten vztah si můžete představit jako vztah dítěte s opravdu dobrým tátou. I když jste možná to štěstí neměla, to nevím, jistě si ho umíte představit. Otec je tím, který své dítě miluje a to znamená, že mu dává najevo náklonnost, lásku, vztah. Zároveň mu vymezuje mantinely kudy má chodit, aby si neublížilo. Nedělá za něj nic co dítě umí udělat samo. Udělá všechno co dítě nemůže. Vede ho k rozvoji a samostatnosti. Je tu vždy pro něj. A dává mu svobodu pro vlastní volby. Dovoluje mu dělat vlastní zkušenost. Nemanipuluje. Dává příklad. Odpouští a přijímá znovu a zas. Fandí mu, je na jeho straně. To není ani krutost ani bezmoc, to je láska. Pro mě je Bůh fakt skvělý týpek… obdivuju jeho nekonečnou trpělivost s námi, s tím, že nám to pořád nemůže pořádně dojít…

Satan je ten, který nás od Boha odvádí. Třeba voděním do situací, které vypadají tak pohodově, tak lákavě, které nic moc nestojí. Někdy jsou tak líbivé. Jen když člověk zváží důsledky, které nesou, zjistí, že to je jen trik. Je lidskou zodpovědností zvažovat důsledky svých výběrů…Satan nehraje o povrch, ale o nitro. Dokáže s úsměvem rozkládat osobnost člověka pomalu a nenápadně. Za to, že něco na povrchu dává, něco důležitého uvnitř bere.

Peklo – moc nevěřím na to, že by v pekle byla pekelná zábava. Spíš prázdnota z nenaplněnosti. Těžko může člověka naplnit něco jiného než láska. Pokud se tedy člověk zřekne lásky, zříká se i Boha. Pak stav pekla je v mých očích snad i vnitřní touha po lásce, ale neochota do ní investovat a tak k ní nemoci přijít. To není volba Boha, ale člověka. S důsledkem povrchnosti a neúplnosti a nepatření nikam, k nikomu.

Ale my nejsme lidé povrchní a každý z nás má v sobě duchovní rozměr. Patří k naší celistvosti, ať chceme či nechceme. Jsme zváni k tomu, abychom ho využili do krajnosti, ne jen z části, abychom mohli být sami sebou a ne jen těmi, kteří naskočí na každé lákání, které svět nabízí a nechají se jím vláčet. Abychom se stali svobodně milujícími, protože zjistíme, že jsme neskutečně milovaní a tak máme z čeho brát.

Víte, skutečně věřící jsem snad i proto, že jsem pochopila, že Bůh je jediný, který ví o lásce prostě všechno. Že lidská láska je sice nádherný, ale přesto slabý odvárek z toho co umí v osobním vztahu Bůh. Potřebuju ty lásky obě. Bez nich bych nebyla celá. Šlo jen o to říct – ano, já chci. Stálo to tu jako nabídka. Nic víc. Člověk se rozhoduje, jestli přijme nebo ne. To se týká mé i vaší volby.
Ve skutečnosti hodně důvěřuji, že se s většinou lidí setkám v nebi. Protože si neumím představit co by mohlo člověka přenastavit na jinou potřebu než je láska. Toužíme po ní všichni.

Kategorie otázky: Bůh, Zlo a utrpení ve světě