Zážitek osvícení?

Zdravím Vás. Chtěl bych se svěřit s mým prožitkem. Napíšu to stručně. Váhám stále, zda jsem nepřišel o rozum. Jsem racionální člověk bez vyznání, který byl vychovávaný bez víry. Jednoho dne jsem si cvičil a najednou se něco stalo, něco mě ovládlo, něco ke mně přišlo. Moje tělo vše dělalo spontánně a samo. Ležel jsem na zemi, klečel na kolenou a prosil Boha o odpuštění. Stalo se to ve chvíli, kdy můj duch, moje Já pochopilo, co se děje a s kým jsem měl tu čest. Nevím, proč jsem reagoval takto, že jsem klečel a prosil v slzách o odpuštění. Byl to velice silný zážitek.

Vyvolává ve mně emoce, spojují se mi různé souvislosti, obrazy, prožívám nutkavé myšlenky a spousty otázek. Nenacházím porozumění a někoho, kdo by mi rozuměl. Mám pocit, že to nikdo nevidí. Byl jsem u psychiatra a ten mi chtěl dát prášky. 

Neumím popsat, co cítím, neznám to. Mám jakoby zostřené vnímání. Vnímám nově své tělo, to jak chodím, jak jsem v souladu s vesmírem, harmonii stvoření. Pátral jsem na internetu a našel jsem teorii tzv. zlatého řezu. To bylo to, co jsem cítil, věděl jsem, že to je ono a že jsem se nezbláznil. Mám v hlavě stále myšlenku, co se dělo a co mám změnit. Vím, že mám žít v souladu s přírodou, zříct se radikálně konzumu, žít zdravě, umět odpouštět a rozdávat lásku.

Omlouvám se, že je to chaotické. Budu rád, když mi něco napíšete. 

Vážený ...

díky za Váš dotaz a zkušenost. Z dopisu je cítit, že je to silné, taková zkušenost není sama sebou. Je to jistě autentické setkání s něčím hlubším, s něčím, co Vás přesahuje, a podle všech znaků - s Bohem. Nejspíš jste prožil autentickou konverzi, hluboký dotek Boží, vylití Jeho milosti. To je dar, kterému je dobré se otevřít…

Z toho, co píšete, je patrné, že tento dar Boží konverze provází poměrně bouřlivá vnitřní reakce. To není nijak výjimečné a často se to děje, zde je však třeba určité opatrnosti. Každý dotek Božské moci v člověku může vyvolat bouři. Zasahuje celou naši vnitřní bytost a rozjitřuje naše emoce a náš vnitřní svět. Mnohdy dojde k rychlé proměně, uzdravení, očištění, ale často to i rozvíří mnoho prachu, který se v nás dříve nakupil, vyvolá třeba i zmatek, jako když se radikálně uklízí a „vše musí ven“.

V takových chvílích se nám mohou otevřít spousty různých obrazů a představ, vnímáme věci novým pohledem, probleskávají rozmanité souvislosti a konstrukce. Mívá to charakter neuspořádaných emocí, pocitů, obrazů, myšlenek. To vše jsou rozvířené emoce propojené s naším podvědomím a není snadné se v nich hned vyznat. Často se přitom dočasně rozjitří mohutnosti naší duše v míře, kterou jsme dosud nepoznali.

Tady je třeba říci, že je to zpravidla dočasné. Jde skutečně o jakési rozvíření před novým úklidem, rozházení před novou stavbou. To není cíl, to je jen začátek, jen proces, který je přechodný a je třeba počkat na to podstatné. Proto bych radil opravdu vyčkat, než si vše trochu „sedne“. Nesnažit se na základě této exploze neuspořádaných obrazů, emocí a myšlenek vytvářet nějaké duchovní závěry, konstrukce či nauky. Být opatrný v závěrech, které si na základě této zkušenosti uděláte.

Většina zralých mystiků křesťanské duchovní tradice v této souvislosti radí nesoustředit se příliš na to, co v těchto obdobích „cítím“ a „vidím“, ale spíše hledat dvě podstatné věci. Na prvním místě je to Dárce – hledat Toho, který se Vás dotkl. Tady bych se na Vašem místě soustředil na tu část Vašeho prožitku, kde jste popisoval ten pocit lítosti, kdy jste v slzách klečel a prosil o odpuštění. Tam někde je jádro Vaší zkušenosti, tam se Vás On dotýkal. Ty ostatní věci, které Vám pak přicházely, jsou již reakcí Vašich emocí a je s nimi třeba pracovat opatrně, duchovně rozlišovat a neupínat se na ně. Snažit se hledat a poznávat Toho, který se Vás dotkl – tedy Boha – a netočit se kolem sebe v myšlenkách a obrazech o svém životě. Jistě je správné podle vnitřního poznání, o kterém píšete, uspořádat zdravě svůj život a životní styl, ale příliš se na to neupínat. Jinak se Vám to může stát bohem a minete to nejcennější – skutečného Boha, který se Vás dotkl...

Druhá věc, na kterou by bylo dobré se soustředit je skutečné duchovní ovoce. Co to ve Vás nechá s odstupem času. Cílem skutečného Božího doteku totiž nejsou nikdy nějaká esoterická poznání, pocity a vize, nýbrž existenciální duchovní ovoce ve smyslu nejvnitřnějšího pokoje, smíření a lásky k Bohu a ke všem. To je to podstatné, co zůstává, ostatní je jen mlha, která se zase ztratí a bylo by nemoudré se na ni příliš upínat…

Radil bych Vám sáhnout po nějaké dobré (nebulvární) křesťanské spirituální literatuře, například z Karmelitánského nakladatelství, nebo nakladatelství Paulínky. Z autorů radím například Anselma Grüna, nebo některé mystické autory, jako Terezie z Avily. Ti Vám mohou být vodítkem. Určitě by Vám pomohlo vyhledat někoho zkušeného v křesťanské duchovní nauce, buď nějakého vhodného kněze, mnicha nebo vzdělaného věřícího, se kterým se poradíte. Je třeba, aby byl v těchto věcech zkušený a uměl naslouchat.

Jde o to, abyste opravdu uchopil to jádro, které Vám Bůh skrze tuto mocnou zkušenost dává, aniž byste se nechal zmást průvodními procesy, které časem odezní. Abyste skutečně uchopil Boha, který se Vám nabízí a neupnul se na okolnosti, za nichž se to děje. To je chyba, které se mnozí dopouští a pak se mohou dostat do zbytečných zmatků.

Přeji Vám v tom moudrost Ducha svatého.
 

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry