Zákon přitažlivosti (The Secret)

V dnešní době se čím dál více mluví o fenoménu, zvaném Zákon přitažlivosti. Tato filozofie tvrdí, že pomocí naší myšlenky dokážeme přivolat to, na co myslíme. Zákon přitažlivosti byl po celém světě zmedializován díky filmu The Secret ( česky Tajemství) od režisérky Rhondy Byrne. Zde se vysvětluje proč se nám dějí v životě určité situace. "To, na co myslíme, to přivoláváme, a Vesmír (podle tvůrců a vyznavačů tohoto zákona ho můžeme nazývat jako Bůh, Zdroj, Nekonečné vědění, Vyšší Já, Universum, apod.). Ve filmu jsou uvedeny případy, kdy lidé změnili své myšlení a emoce a v důsledky změnili celý svůj život. V knize The Secret (česky Tajemství) se autorka odvolává i na citáty z Bible. Argumentuje tím, že když bude věřící při modlitbě věřit, že to, oč žádá, už má, tak se to splní.
Tento zákon dokládá i spoustu dalších věcí, s ním souvisejících- např. Placebo efekt (například, kdy lidé věří, že jim placebo lék pomůže, přitom neobsahuje žádné léčivo a přesto pacienty "léčí"), zákon schválnosti (když jsme negativně naladění, přitahujeme další negativní věci-např. den, kdy se nám v ničem nedaří nebo když si říkáme "nesmí se mi to stát"- a ono se to stane, atp.)
Díky metodám (např. vizualizace, vděčnost, pozitivní myšlení) dokážeme získat to, co žádáme (a nedostává se nám)- zdraví, lásku, bohatství, moc, spokojenost, slávu, štěstí, hezké zážitky, věci, po kterých toužíme,...
Některé církve (především fundamentalistické denominace) toto učení odsuzují a tvrdí, že vzdaluje od učení Ježíše, tj. křesťanství. Některé církevní organizace jsou zase k tomuto učení nakloněné. Někteří jedinci pro změnu říkají, že je to jen otázkou módy (podobně jako buddhismus ve 2.pol. 20.století), že je to novodobé "náboženství" konzumu a že kampaň The Secret je celkově dobrý marketing a komerce.
Zákon totiž tvrdí, že když začneme měnit svět u sebe, změníme celý náš život. Když budeme ostatním lidem přát jejich štěstí a požehnání, dostane se nám taky. Pokud budeme ale závidět, budeme přitahovat to, co nechceme.
Určité věci má společné s náboženstvím-tvrdí, že máme být vděční a ostatním přát dobro (a to se nám taky potom dostane).
Když se nad tím ale zamyslíme, dojdeme k názoru, že vlastně Boha žádat nemusíme, když nám zákon (Bůh, Vesmír,...) to dodá. Můžete namítnout, že Bůh není "automat" na naše přání. Ale na světě existují miliony lidí, kteří toto učení začali praktikovat a kompletně jim to změnilo život. (Začali být šťastnější. Lidé, co byli vážně nemocní, tak se zázračně uzdravili. Ti, co žili osamělí, si našli partnery a následně si začali utvářet celý život- kariéra, rodina, štěstí...Manželé, kteří se marně snažili o dítě, začali aplikovat "tajemství" a narodilo se jim dítě. Někteří, co jim bylo řečeno, že nemají na školu se stali uznávanými vědci, lékaři, psychoterapeuty a jiní, co například emigrovali do zahraničí a potom žili na ulici, se díky tomuto učení "postavili znova na nohy"- i známý Americký sen (american dream) je postavený na víře, že to, co vážně chci a budu si to přát, toho dosáhnu.
Podle knihy tento zákon prý znali významné osobnosti v historii- Albert Einstein, Steve Jobs, Arnold Schwarzenneger, Jim Carrey a další slavní a mocní politici, celebrity, podnikatelé, apod. Některé proudy tvrdí, že ho znal i Ježíš, Mojžíš, Buddha, apod. Zákon byl i údajně mnohokrát zneužit v historii -zejména u diktátorů. Je i obsažen ve všech náboženství- počínaje od starověkých civilizací, přes judaismus, křesťanství a islám, buddhismus a hinduismus po ezoteriku a New Age a i lidé-ateisté této víře věří. Učení tvrdí, že díky zákonu přitažlivosti (jedné myšlence) vznikl vesmír, svět, lidé, díky němu se pohybuje každý atom v našem těle a v něm je ENERGIE.
Existuje i mnoho rčení "Všechno zlé, k nečemu dobré. Pokud si za snem půjdeme, tak ho dosáhneme. Zázraky se dějí, Naděje umírá poslední,..."
Na závěr doporučuji se nejprve podívat na film (nebo přečíst knihu) The Secret (Tajemství) od Rhondy Byrne, která napsala i další publikace (Moc, Hrdina, Kouzlo, Jak mi Tajemství změnilo život). Dalšími podobnými fenomény je Abraham Hicks, New Age nebo kniha Jak si správně přát (autor Pierre Franckh), apod.
Předpokládám, že názor (vaší) církve bude negativní a skeptický vůči tomuto fenoménu, který se čím dál více rozmáhá mezi celosvětovou populací a zřejmě v dnešní době nabízí i to, co křesťanství už ne.
"Je myslím pohodlnější o něco žádat a věřit tomuto zákonu, než chodit do kostela, modlit se a nevědět, zda Bůh "to splní" nebo ne....
Důkazem může být fakt, že lidé, kteří začali věřit, že jim to Bůh splní nebo např. že jim "svěcená voda" pomůže a splnilo se to. Podobně může fungovat i modlitba u hinduisty, buddhisty, feng shui, mystika a okultismus, přání u ateisty. Zkrátka pokud tomu budu věřit, to se splní...
Mnoho svědectví je na internetové stránce v angličtině The Secret, kde miliony lidí děkují Bohu a tomuto filmu, že jim pomohlo v životě a svěřují se svými příběhy.

Milý ...

Už dlouho přemýšlím, jak Vám odpovědět, jak to vlastně asi je...a nakonec musím odpovědět, že nevím. V čem ale vlastně spočívá Vaše otázka: V tom, zda je tato teorie pravdivá, jak se k tomu staví katolická církev, jaký je osobní názor někoho, komu adresujete svůj dopis, nebo co je pro nás v životě nejdůležitější...?
Já osobně to vidím asi následovně: Ať už věci skutečně fungují tak, jak je touto teorií popsáno, nebo ne, každopádně je vždy lepší pozitivní myšlení, kdy přeji sobě i ostatním dobré věci, nezávidím a snažím se o pokoj v srdci a dobré vztahy s lidmi. Přání a vnitřní nastavení člověka je důležité už jenom proto, že člověk si podle svého nastavení při stejné realitě všímá víc věcí dobrých nebo naopak špatných. Jestli je to dokonce i tak, že tímto svým nastavením realitu dokonce nějak ovlivňujeme - je to možné. V každém případě je podle mě hodně důležité to, jakým směrem svá přání zaměřuji, pokud se mi skutečně jedná pouze o víceméně materiální věci či dokonce věci negativní (jak ovládat lidi apod.), k opravdovému štěstí mi to určitě nepomůže, i kdyby to mé přání skvěle "fungovalo".

Jaký je vztah této teorie k víře v Boha? Pro mě jsou to dvě naprosto neporovnatelné věci. To, že se mi splní některá má přání, že nemám nouzi a žije se mi víceméně pohodlně, je pro mě moc fajn, ale to, že mám vztah s Bohem, který je toho všeho včetně mě samé původcem, stvořitelem, kterému mohu důvěřovat, protože věřím, že nekonečně miluje, je pro mě životní nutnost, základ, to, na čem stavím a chci stavět svůj život.
Proto pokud se člověk omezí na využívání nějakého zákona k tomu, aby si plnil přání, v domnění, že tím dosáhne všeho, že Boha tedy nepotřebuje, tak se tím skutečně velmi ochudí. Já osobně jsem vděčná za to, že mohu chtít a mít víc - osobní vztah s Bohem. Vztah s Bohem pro mě není vztahem s někým, koho "používám" ke svému účelu, k plnění mých představ a přání. Vztah s Bohem je pro mě dobrodružství plné překvapení, ukotvené zároveň v jistotě, která přesahuje můj život, v jistotě, že jsem za každých okolností milována.

KDO je Bůh ale můžeme zatím vědět jen velmi částečně, skutečně jej poznáme až za hranicí tohoto pozemského života. Z Bible ale víme základní věc: "Bůh je Láska" (1. Janův 4, 8; 1. Janův 4, 16), což je nejpodstatnější.
Proč možná "fungují" modlitby budhisty, ... a dokonce ateisty? Člověku by se chtělo předpokládat, že Bůh, když vidí, že někdo prosí "špatně", tzn. neprosí jeho, ale jen si přeje nebo prosí nějaká pohanská božstva, že tu prosbu schválně nevyplní. Aby ukázal, že takhle je to špatně. Kolikrát slyšíme kolem sebe: "Kdyby Bůh existoval, tak by..." Jak to můžeme vědět, co by Bůh udělal? My se Boha snažíme nějak pochopit, nějak si ho představit, ale často si neuvědomujeme, že používáme své lidské představy o Bohu, jako by to byl někdo z nás, s podobnými vlastnostmi. Ale není. Během života sice máme spoustu možností Boha poznávat, On ale bude naše představy vždycky zcela převyšovat. Bůh není vázaný tím, že by měl dělat to, co MY si myslíme, že by měl dělat. Nemusí, On může dělat to, co On chce. Jak se v Bibli dočteme: "...protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé."(Matouš 5, 45) - Proč by nemohl? Proč tolik podléháme tomu omylu, že by měl dělat to, co MY chceme? Ano, jak se dočteme v Bibli, Bůh nás stvořil ke svému obrazu. ("Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." - Genesis 1, 27) To je velká čest pro člověka a myslím si, že nás to zavazuje, abychom se snažili být co nejvíc podobní Bohu. A v čem? Jak už píšu výše - jedinou věc o Bohu víme bezpečně. Bůh je láska. Máme tedy Boha především následovat v tom, že budeme rozvíjet svou schopnost milovat. Nikdy nebudeme jako Bůh a to je velmi dobře, protože Bůh není omezen naší malou představou, Bůh je někdo Nade vším. A pokud máme možnost podílet se na jeho lásce, na jeho tvůrčí lásce, je to nádherné a měli bychom být za to vděční. Pokušení dnešního světa je ale si místo toho myslet, že já sám si vystačím, že nepotřebuji Boha, protože má přání mi vyplní něco jiného - já sám, mé schopnosti, mé postavení, štěstí nebo nějaký zákon, který je tady pro to, aby mi plnil přání. Je to cesta pýchy. A jak praví lidová moudrost: "Pýcha předchází pád.", což je velká pravda. Vždyť lidská pýcha stojí u všeho zla, jaké si můžeme představit. A to přitom tento pyšný přístup může vypadat docela hezky, jako skvělá věc, která nám otevírá možnosti. Ale je to jen narůžovo natřená bída a malost. Je to brána k sobectví, ubližování, ztrátě svobody...

K opravdovému štěstí člověku nestačí, když se mu vyplní, vše, co si přeje. V tom tajemství smyslu života nespočívá (i když je to velmi příjemné, je to velmi, velmi nedostačující). Člověk bytostně potřebuje vztah se svým stvořitelem. Potřebuje znát své místo. Potřebuje zažívat radost a vděčnost za to, že má nad sebou někoho, kdo jej miluje. Ne, kdo mu splní přání, ale kdo jej miluje. Jsem přesvědčena, že teprve takto může člověk prožívat skutečné štěstí a i opravdu vychutnávat radost z věcí, lidí, všeho kolem sebe. Protože se z toho může těšit, ale není, nemusí být na tom závislý. Není to jediná věc, na kterou upíná svůj život. O všechny tyto věci může člověk kdykoli přijít. O Boží lásku nepřijde nikdy. "Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, ... " (Izajáš 49, 16), „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu." (Izajáš 49, 15), "Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům 8,37-39)

Co je ta Boží láska, která opravdu stojí za to, pro kterou stojí za to žít?
Není to nic chimérického, jen citového, znamená to toto:
Bůh - milující Otec, nás stvořil z nezištné lásky a pro nezištnou lásku.
Naše pýcha, egoismus způsobila, že jsme se vzdálili této lásce.
Proto musel Bůh sám - v Ježíši Kristu - projít bolestí a smrtí, aby dokázal svou bezpodmínečnou lásku k nám a vysvobodil nás z naší neschopnosti bezpodmínečně milovat.
Jsme povoláni k tomu, abychom na tuto lásku odpověděli.

V modlitbě


P.S.: Kdo hledá, najde.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....