Vztah s nevěřícím

Dobrý den, rád bych Vás poprosil o radu. Mám čerstvý vztah s holkou. I když jsme víru spolu vůbec neprobírali, vím, že je nevěřící. Popravdě bych chtěl navázat vztah s holkou, která je spíše věřící, ale za poměrně dlouhá léta se mi to nepodařilo. Slečna, s kterou momentálně chodím, je moc fajn a sedí mi i povahově, a proto bych s ní chtěl dále chodit i za cenu, že je nevěřící.

Chtěl bych jí říci, že bych rád, kdyby třeba se mnou občas zašla do kostela. Myslím si, že je tolerantní, ale mám trochu obavy, že ji tím odradím, nebo spíš, že nenajde pochopení pro moji potřebu. Nevím, jak se s ní o víře bavit, myslím, že o ní nemá vůbec páru. Poradíte mi, jak otevřít tuto otázku, abych ji příliš neodradil?? Je možné mít takto vztah? Rád bych, aby víra nebyla překážkou....

Modlím se za to k Bohu. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.

V první řadě upřímnost a otevřenost

Co se týče komunikace o víře se slečnou, velmi bych Vám doporučila otevřenost a upřímnost. Tak jak se s ní bavíte o jiných pro Vás důležitých věcech, nadneste prostě i téma víry. Slečna si zaslouží, abyste jí do této své oblasti nechal nahlédnout a aby se mohla rozhodnout, zda chce nebo nechce jít do vztahu s věřícím mužem. Stejně jako chcete Vy poznávat ji, ať smí i ona pravdivě poznávat Vás.

Není třeba nábožensky přesvědčovat, jen „vydat svědectví“

Není třeba, abyste svou slečnu nábožensky přesvědčoval, postačí jí říct o Ježíši, „vydat o něm svědectví“. Že v něj věříte a že je pro Vás důležitý. Povězte jí, kým pro Vás Ježíš je, co pro Vás dělá, jak jste s ním Vy sám seznámil, co pro Vás znamená žít ve vztahu s ním – v duchovní rovině i praktickém životě. Dávkujte toto téma citlivě a postupně, abyste ji nepřeválcoval a nezahltil. Dejte své slečně prostor k přemýšlení, k otázkám a ke sdílení toho, čemu věří ona – možná Vás překvapí. Když odkryjete duchovní karty, odhalíte před svou slečnou důležitou složku své duše. Možná pocítíte vlastní zranitelnost, ale zároveň se Vám uleví, že před slečnou stojíte v pravdě. Uvidíte, jak na to zareaguje – možná nadšením, možná zájmem, možná stažením se, posměchem nebo strachem; její reakce se nedá předjímat, záleží na jejích osobních zkušenostech a názorech. Do kostela ji pozvat můžete/nemusíte podle toho, jak se vaše rozhovory na toto téma vyvinou.

Proste Ducha svatého, který zná Boží hlubiny, ať Vám pomůže s rozlišováním

Jako křesťané nejsme pány svých životů, naším Pánem je Kristus. Vztah k němu je nejdůležitějším vztahem našeho života. Chceme s ním být ve spojení a žít tak, aby se to líbilo Bohu. Podle něj upravujeme své životní směřování i každodenní plány. Ptejte se Boha, Pána cest, zda se mu líbí, že chodíte se svou současnou slečnou, zda je to žena, kterou pro Vás připravil. Zakoukat se můžete do mnoha žen, při volbě manželky je ovšem prozíravé ptát se Hospodina, co na to On. Lidé na tento krok v zamilovanosti často zapomínají a rozhodují se podle sebe. To nejlepší pro nás chce ale Bůh – vyplatí se se na něho spoléhat. Možná se zeptáte, jak na to přijít? Předně v modlitbě. Proste Ducha svatého, který zná Boží hlubiny, ať Vám pomůže s rozlišováním – nenechá Vás na holičkách. Předkládejte mu své srdce a touhy v něm ukryté. Poznávejte srdce své slečny... Můžete se také poradit s knězem, který Vás duchovně doprovází, anebo s někým z církve, ke komu máte důvěru a kdo Vás dobře zná.

Sama jsem 15 let provdaná za křesťana a je pro mne velmi cenné moci s manželem sdílet základní hodnoty, čerpat vědomě ze svátosti manželství, učit se podřizovat jeden druhému a modlit se spolu – můžeme si být duchovní záštitou, hledat společně Boží vůli pro naše životy a prosit o vedení ve výchově dětí (jak se nám to v praxi daří je věc jiná). Ve svém středu je ale člověk sám; máme v sobě prostor, kam ani ten nejbližší člověk nemá přístup, kam smím jen já a Bůh. A denně narážíme na mužsko - ženskou odlišnost - stejně jako všechny páry, ať už jsou jakéhokoli vyznání.

Věřící polovička  musí duchovně „táhnout káru rodiny sama“

Pár veřící – nevěřící spolu jistě v manželství žít může. Nevěřící je posvěcován vztahem s věřícím, věřící může svému nevěřícímu partnerovi svou láskou (i slovy) zvěstovat Krista. Znám dva takové páry, které jsou spolu dlouhodobě (cca 40 let) a spokojeně; vyžaduje to ovšem velikou toleranci na obou stranách (viz například pohledy na morální otázky) a od věřícího vytrvalost v tom, že duchovně „táhne káru“ rodiny sám. Pro věřícího v takovémto vztahu je velmi důležité mít zázemí v církvi, kde by mohl čerpat (farnost, duchovní doprovázení, modlitební skupinka). Pro nevěřícího je zase velkým nárokem nést láskyplně odlišnost manžela/manželky a dopřávat mu (a dětem) možnost účastnit se církevního života.“

Ráda bych Vám k tématu doporučila přečíst si knihu z nakladatelství Triton: Posvátnost manželství: Co když Bůh zamýšlel manželství spíše jako cestu ke svatosti než ke štěstí? (autor Gerry Thomas).
Bůh skrze vztahy opracovává naše srdce - v manželství k tomu máme každodenní a celoživotní příležitost.

Modlím se, abyste poznal, zda se Bohu líbí, abyste se svou současnou slečnou směřovali směrem k manželství, zda je ona pro Vás ženou, kterou máte přijmout od Hospodina. Jsem přesvědčena, že to poznáte, budete-li upřímně a pravdivě stát před Boží Tváří, ptát se a naslouchat.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství, Vztah s nevěřícím