Svou víru prožívám v soukromí. Kostel a církev mě děsí. Je to špatně?

Chci se zeptat: o samotě i ve vztahu k lidem v sobě cítím přesvědčení o své víře. Bůh je se mnou,  když se trápím nebo řeším otázky lásky a lidství. Vnímám, že je se mnou neustále, ale nemohu se stát součástí komunity, která se modlí a pěje na něj chvalozpěvy. Děsí mě to hromadné poblouznění bohem a chození do kostela. Přece v žádném domně nebydlí bůh, tak proč tam chodit? Bůh je v každém z nás a nosíme si ho s sebou. Sama s ním rozmlouvám a někdy se i hádám. Zlobím se a raduji a sdílím jeho naději. Trpím, když vidím, jak lidskost vystřídaly konzum a zloba.

Hledám, jak správně se modlit. Snad není na to potřeba církve, když sama chci být s myšlenkami. Cítím z lidí jejich obavy a strachy, zlost a emoce. Tak zůstavám s tím sama bez vedení a rady. Není to špatně? Čtu si na netu vše, co mne osloví v textech z Bible a dělám si své závěry. Mé setkání s církví bylo zvláštní a spíš jsem se opět stáhla. Vyděsilo mě pomyšlení, že sedím tam v lavici s ostatními a společně uctíváme Pána. Musím být pokřtěná? Nebo stačí to, co mám a nesu si v sobě? Mám ve svém okolí věřící, ale oni to o mně asi ani neví. A tak mi to vyhovuje. Nestydím se za to, jen chci odpověď, proč být ve stádu ovcí? Je to potřeba aby byl člověk víc zbožný a ctil nějaký křesťanský zákon?

Vážená ...

děkujeme za otázky a Vaše osobní sdílení.

Vaše víra, jak ji vyznáváte, se zdá být velmi autentickou. Je velmi dobře, že stavíte svou víru především na svém osobním vnitřním vztahu s Bohem. To je základ křesťanské víry a bez ní by vše ostatní, včetně církve, bylo zbytečné. Víra je skutečně na prvním místě to, co popisujete – vnitřní život s Bohem tváří v tvář světu, který potřebuje uzdravení. Vaše modlitba, coby rozmluva s Bohem v opravdovosti, kde projevujete pravdivě vše, co je ve Vás, je tím nejdůležitějším stavebním kamenem duchovního života. V tom všem bych Vás chtěl povzbudit a v tom se dál rozvíjejte.

Potřebujete k tomu všemu církev? Je přitom potřeba stát se stát se „ovcí“, která v kostelní lavici „s ostatními uctívá Pána?“ Pokud tu otázku položíme takto, tak se těžko odpoví kladně. Zdá se, jakoby to spolu příliš nepasovalo, a možná oprávněně. Obrazy církve jsou často (i vinou církve samotné) trochu deformované. Co je skutečná podstata církve? Je to především neviditelné spojení lidí, kteří věří. Všichni, kdo se otevřeli daru a schopnosti věřit a tuto víru rozvíjejí, jsou nějak tajemně a neviditelně propojeni v církev. Už teď jste v tomto smyslu součástí církve, tedy těch, kteří podobně jako Vy prohlubují svůj vztah s Bohem ve svém srdci.

Je k tomu potřeba ještě sedět v té kostelní lavici? Být součástí viditelného stáda? Myslím, že odpověď Vám časem přijde sama. Pokud člověk upřímně rozvíjí svou víru – svůj vnitřní vztah k Bohu, tak postupně objeví touhu a potřebu nějak to sdílet s někým kráčejícím po podobné cestě. Víra postupně vyvolává potřebu duchovních vztahů, které jsou pro ni podpůrné a pomáhají ji rozvíjet. Zejména ve chvílích krajních prožitků víry člověk objeví potřebu partnerů ve víře – ve chvílích naplnění Bohem tak silného, že to potřebuje sdílet, nebo naopak ve chvílích prázdnoty, kdy hledá pomoc a doprovázení s druhými.

A toto je především viditelná církev – prostor, kde jsme schopni svou víru propojit s druhými v radostech i v zápasech. Proto bych Vás povzbudil nehledět na církev optikou různých zkreslených obrazů, které přirozeně odpuzují. Pokud ve Vás dozraje zmíněný pocit potřeby druhých, tak prostě hledejte takové lidi, kteří prožívají víru podobně jako Vy, abyste se s nimi mohla přirozeně sdílet slovem i modlitbou. Nechte se vést vnitřním hlasem Ducha a on Vás povede. Možná najdete nejdříve jednotlivce, se kterým se budete moct sdílet a vytvářet tak církev v její nejmenší podobě. Možná postupně najdete společenství, ať již ve formě neformální skupiny, nebo „kostelního společenství“, kde ucítíte vnitřní blízkost a harmonii. Tam se nebraňte otevřít druhým. Možná pak ve Vás vznikne touha hlouběji se s ostatními propojit viditelným znamením křtu, které Váš dar víry posune na vyšší úroveň.

Ale toto vše se nedá uspěchat. Povzbuzuji Vás pokračovat co nejopravdověji na Vaší cestě víry a zůstat otevřená tomu, jak Vás Duch povede. Vše přijde zevnitř v pravou chvíli.

K tomu Vám přeji požehnání.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Hledání Boha, víry