Splín po obrácení

Dobrý den,
nevím,  jak začít, nevím, jestli potřebuji poradit, nebo si třeba jen postěžovat. Postupně jsem se nějak dopracoval k víře. Jsem mírný introvert, trochu perfekcionista. Možná i to je důvod, proč ještě nejsem pokřtěný - bojím se přijít za nějakým duchovním,  protože si nejsem úplně jistý, jestli věřím opravdu celým srdcem, a nevím, kterou církev vybrat. Vždy mi byli bližší protestanté, ale zase katolíci nejsou naštěpení a je tu ta dvoutisíciletá kontinuita.... Ježíšovy názory vnímám jako plné moudrosti... Stejně mám ale někdy problém věřit v jeho božství (omlouvám se). Prostě  bych si chtěl být stoprocentně jistý. K tomu vnímám, že mě víra chvílemi přivádí do depresí. Např. mám špatný pocit, když si pustím svoji kapelu. Její texty nejsou úplně košér, interpreti také, ale ta hudba je prostě skvělá.

Taky mě děsí nároky na sexualitu. Často jsem snil o tom, že budu mít přítelkyni... už teď se neuhlídám, a pak mám výčitky. Prostě a jednoduše se mi nějak nedaří najít správnou cestu.

Přijde mi, že od doby, co se začala rozvíjet moje víra, na mě celkem přišel jakýsi splín - nevím, jak to popsat - mám špatný pocit i z poslechu oblíbené hudby!!! Hudba byla vždy to, co mě nakoplo a vyplavilo spoustu endorfinů a teď? Smíšené, občas negativní pocity. Mám pocit, že než jsem se  ponořil do víry, byl jsem dost možná méně ve stresu. Konfrontace s diametrálně odlišným mindsetem mě uvádí do depky. Vše mi přijde špatně. Zároveň mi ale křesťanské učení přijde smysluplné a správné (i když přikázání o smilstvu mi trochu vadí:).

Současně mě trápí stud přiznat se, že věřím. Možná to lze trochu přirovnat ke stresu patnáctiletého kluka, který se bojí přijít za holkou s tím, že se mu líbí - prostě to nejde. Když jsem se někomu svěřil, většinou to mělo opačný efekt než úlevu, že je to venku. No prostě mi přijde křesťanství jako správné a zároveň mám pocit, jako by mě psychicky stahovalo.

Omlouvám se za tuto vychrlenou směsici myšlenek a pocitů, opravdu se potřebuji svěřit.  Díky za vyslechnutí a případnou odpověď. Kdybych dostal nějakou nápomocnou radu, určitě by to bylo super. Moc děkuji za tuto službu! 
 

-redakčně upraveno-

Vážený P.,
děkuji Vám za projevenou důvěru. Níže zkusím alespoň naznačit, kudy dál. Začnu u hudby, protože tuto oblast vnímám jako relativně snadnou. Ježíš řekl, že to, co přichází do člověka zvenčí, není tak zásadní a já jsem přesvědčen, že to platí nejen o jídle pro tělo, ale i o pokrmu pro duši. S tím rozdílem, že u toho druhého je mnohem bezprostřednější cesta k lidskému srdci, kde se případně rodí špatnost. Probouzí-li ve Vás hudba, kterou posloucháte, ale také třeba četba, filmy, hry, sociální sítě a podobně, agresivitu, hrubost, nesnášenlivost, otrávenost nebo jiné negativní pocity, tak s tím přestaňte. Také ignorujte vše výslovně protikřesťanské. A dál už je to otázka vkusu a osobních preferencí.

Být věřící je na jedné straně jedna z nejpřirozenějších věcí v životě člověka, protože víra je předpokladem každého lidského poznání. Na straně druhé je být věřící křesťan dost náročné. Od křesťanů se totiž očekává, že žijí jako by měli jistotu Boží existence, i když ji nemají. Toto pojetí víry pochopitelně nechává prostor pochybnostem, možná je dokonce zčásti přitahuje. Pochybnosti mohou být únavné, někdy rizikové, ale samy o sobě nejsou hříšné. Je třeba k nim přistupovat jako k pokynu zintenzívnit modlitbu i studium.

Neumím posoudit, zda to, co nazýváte splínem, souvisí s Vaší cestou víry pouze časovou blízkostí, nebo je vztah zásadnější. V prvním případě to může mít návaznost na věk a vnitřní uspořádání Vaší osobnosti a lze předpokládat, že to časem odezní. V druhém případě je třeba se skrze „ošklivost“ světa poznamenaného zlem propracovávat k naději, že všechna ta špína a zlo nebudou mít poslední slovo. Právě tenhle zlem zraněný svět Bůh miloval tak, že dal svého jediného Syna… To poznání se nedá vynutit nebo natrénovat, pouze mu chystat cestu. Tuto naději přijímáme jako dar.

V obou případech ale chci zdůraznit jedno: Je křesťanským postojem vyhledat v případě potřeby odbornou pomoc. Nejsem expert, ale prudký nárůst různých fobií, depresí, úzkostí a podobně zvláště u mladých lidí se už nějakou dobu veřejně diskutuje.

Vážený P., doufám, že Vám těchto pár řádků alespoň trochu pomohlo.
Přeji Vám vše dobré!

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Pochybnosti a krize víry