Sexuální abstinence, nedokážu to pro ni vydržet

Dobrý den,

obracím se na vás s nadějí a s touhou vyřešit problémy. V první řadě chci říct, že nejsem křesťan, ale zároveň se nemohu považovat za nevěřícího. Dalo by se říct, že mám svou víru, představu a zásady, líbí se mi mít vlastní názor...

Teď k problému, jsem na SŠ, dospívám a mám partnerský vztah se silně věřící slečnou, již více než rok. Sexuálně spolu nežijeme a již dlouhou dobu pociťuji, že je to špatně... Dospívám v době, kdy témata, jako je třeba zákaz předmanželského sexu, jsou naprosto absurdní. Řada mých vrstevníků má vztah, ve kterém spolu mohou vše, žít sexuálně, každý víkend vedle sebe usínat a řadu dalších věcí, které mi byly odepřeny... Závidím jim a oni na mě zároveň  tlačí, abych se mezi ně také zařadil, a nad důvody, proč nemohu, se jen zasmějí a dodají, že se s takovou holkou mám rozejít...

Mám za sebou víc jak rok, kdy jsem potlačoval své názory, kdy jsem obětoval svou sílu pro to, abych zvládal všechny ty nástrahy tohoto dalo by se říci nevídaného vztahu. Jenže nic nejde do nekonečna, vůle povoluje, síly dochází a postupem času, jak dospívám, po ní toužím čím dál tím víc. Po tak dlouhé době se známe více než hodně, a já mám pocit, že ke stránce duševní by se měla přidat i stránka tělesná... Vím, že na ni nemohu tlačit, ale vím, že se vzhledem ke studiu na SŠ a následné na VŠ nemůžeme vzít dalších 5 - 7 let. To je pro mě úplně nepředstavitelné, a naděje lepších zítřků ve mně pomalu uhasíná, obzvlášť, když na mě tlačí okolí. Když se své partnerky na toto téma zeptám, mlčí, nebo opakuje to svoje. Posunout se v debatě nelze.  Za tu dobu, co jsme spolu, tak bych pravděpodobně odmaturoval z tématu předmanželské sexuality, protože jsem na netu přečetl snad úplně všechno a zároveň jsem nenašel žádná praktická odůvodnění. 
Oba se navzájem máme moc rádi, jenže každou chvíli se mezi nás zpět vrací téma sexuálního života, já bych moc chtěl, jenže ona ne... Co je na tom, že se spolu vyspíme tak špatného? Sex? Koho by to napadlo omezovat? Vztah začíná stagnovat na jednom bodě, kvůli tomu, že dál zajít nesmíme, a každý moc dobře ví, co se stane, když se vývoj vztahu zastaví, skončí. A to já nechci a myslím, že ani ona ne... Já jsem pro ni obětoval neskutečně mnoho, takových nocí, co jsem nespal,  kamarádi si mě dobírají, ačkoliv to vlastně myslí dobře... Prosím, poraďte, přestávám to zvládat... Děkuji moc za případnou odpověď!!

Zdravím,

hned na začátku  vyjádřuji obdiv za tvou otevřenost. Je znát, že tě to nejen trápí, ale že hledáš i odpověď, že o tom přemýšlíš. A v Bibli je napsáno mimo jiného, že „kdo hledá, najde“. Pokusím se ti odpovědět, ale nejsem si jistý, jestli budeš spokojený. Proto hned z kraje ti nabízím, že se můžeš klidně ozvat znovu a něco nejasného zpřesnit nebo doplnit.
Ano, dospíváš. Je to krásný věk,  i já na něj rád vzpomínám. Je to bouřlivé romantické, dynamické období, ve kterém si opravdu každý myslí, že má svět u nohou. Úsudky mohou být velice rychlé, přímé až černobílé, mnohdy velice trefné a vedoucí k pravdě. Co však chybí je zkušenost. Pokud bych se měl rozdělit o svou osobní zkušenost, pak až teprve po deseti letech od ukončení vysoké školy jsem si začal všímat, že do svých rozhodnutí přibírám osobní zkušenost a ne jen školometné poučky.
Domnívám se, že zákaz předmanželského sexu není absurdní. Tedy pokud za slovem sex vidíme soulož. Je to určitá ochrana vás dvou. Víš, soulož je nejen naprosto fascinující vrcholek fyzické jednoty, ale i způsob, jak se plodí děti. Jste s přítelkyní připraveni na tuto eventualitu? Jsi připraven všechno pustit a stát se otcem se vší zodpovědností, kterou tato role nese? Buď v odpovědi přímý! Neuhýbej.
Pokud bys mi odpověděl, že je tu přeci antikoncepce, pak ta je buď bariérou mezi vaším splynutím, nebo hodně citelným zásahem do hormonální rovnováhy té, které říkáš, že ji miluješ. Ty bys byl ochoten polykat hormonální sajrajty? Nebo bys to vyžadoval u své přítelkyně a tak riskoval podporu nějakého karcinomu nebo problémy s oplodněním v budoucnosti?
Já vím, že by ses strašně chtěl se svou přítelkyní milovat. Milování je jako tanec, je jako řeč a tanci a řeči je třeba se učit postupně, od jednoduššího ke složitějšímu. Soulož je pak maturita, státnice a můžeš ji chápat jako vyvrcholení vztahu s otevřeností počít.
A co sám se sebou? Nebýt na to „píchání“ tak upjatý. Soustředit se na jiné kvality, jiné formy projevení blízkosti. Sex je i o líbání, hlazení, objímání.
A dávám na zváženou, jestli se třeba do roka a do dne nevzít.  Doba je jiná, ale není to tak dávno, kdy se mladí brali v osmnácti, dvaceti, po maturitě a dvouleté vojně. Kdo řekl, že všichni musí mít vysokou školu a dělat kariéru. Není kariéra i manželství? Asi kdybyste měli tři měsíce do svatby, tak bych tu oboustrannou touhu po milování chápal trošičku jinak.
Nevím, jestli jsem ti odpověděl. A odpověděl tak, abys byl spokojen. Snažil jsem se. Klidně ještě napiš. Můžeme o tom dále diskutovat.
Bůh vám oběma žehnej.
 

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy, Vztah s nevěřícím