První dítě, manželská krize

Dobrý den. Už přes rok se naše manželství potýká s problémy, které začaly narozením našeho prvního dítěte. Byli jsme oba často na dně a vyčerpaní po probdělých nocích, a začali jsme si říkat věci, které nás hodně zraňovaly. Pro mě naprosto nepochopitelně manžel začal na dítě žárlit , že mu věnuji péči a pozornost, zatímco on se cítil odstrčený.

Vím, že by nám pomohl čas pro sebe, ale rodiče i příbuzní  chodí do práce a nemají příliš čas hlídat (samozřejmě ani povinnost). Do toho nám komplikuje situaci i to, že ještě studuji, takže trávím dost času ve škole nebo studiem doma, a také přestavujeme. Manžel má velmi náročnou a zodpovědnou práci, vstává brzy a vrací se domů pozdě, sotva zastihne dítě vzhůru. Soboty tráví stavbou, v neděli jdeme do kostela, pak na návštěvu k rodičům a odpoledne potřebuje muž sportovat, dokonce má individuální trénninky.  Já se to snažím respektovat, ale někdy si nemůžu pomoct a přijde mi strašně nespravedlivé, že já nemám ani hodinku týdně sama bez dítěte.

Dost jsme se s manželem odcizili. Byli jsme do sebe hodně zamilovaní, vzájemně jsme si rozuměli a úžasně se doplňovali, byli jsme jedna duše ve dvou tělech. Teď mu už nerozumím a vzdalujeme se. Žijeme vedle sebe jako dva spolubydlící, prohodíme mezi sebou pár slov o nejnutnějších záležitostech týkajících se chodu naší rodiny, ale žádné další něžnosti nejsou. Žádný polibek, pohlazení. Pokud k nějakému polibku dojde, musím si ho aktivně vynutit já. Tenhle stav mi nevyhovuje, ale snažím se plně respektovat, že je muž unavený z práce. On mi ale neustále vyčítá, že se spolu denně nemilujeme. Nedovedu pochopit jeho uvažování, nemůžu se najednou milovat se "spolubydlícím", potřebuji cítit, že mě má rád, pohlazení, políbit... 

O sám říká,  že se z něj stal pesimista, že ho nic nebaví, že se nepoznává. Vždycky zářil radostí, byl nadšený, miloval život ... Prý je to mojí vinou... Manžel dělá svou vysněnou práci, kterou miluje, není žádná naděje, že by ji změnil. Poslední dobou jsem se začala hodně modlit, číst Bibli, navázala jsem bližší vztah s Bohem a myslela jsem, že to našemu manželství pomůže, ale je to úplně naopak: ještě nikdy nebylo v tak strašném stavu. Manžel společné modlitby jako důležité nevidí. Nikdo z okolí nic netuší, navenek je vše v pořádku, nestěžujeme si a myslíme si, že by se výhrady vůči partnerovi neměly řešit mimo rodinu.

Proto se obracím na Vás. Manželovi jsem navrhla, že bychom mohli zkusit navštívit manželskou poradnu, ale řekl mi, že nikam nepůjde, že tam budu muset jít sama a že žádné problémy nemáme kromě toho, že se spolu denně nemilujeme. Jsem z toho docela zoufalá a je mi to líto, ale naučila jsem se žít bez něj, cítím se líp, když jsem s dítětem sama. Zdá se mi, že byl tak dlouho duchem pryč, že jsem se naučila nepotřebovat ho. Mám ho ale pořád ráda a vím, že on mě také. Jde o manželskou krizi? Co můžeme udělat pro zlepšení našeho vztahu? Jsme svoji 4 roky a před svatbou jsme spolu chodili 3 roky. Předem děkujeme za odpověď.

- redakčně upraveno-

Milá...

Vše, co zde popisujete, je pro Vás jistě bolavé – a zároveň tak moc časté. Ano, jde o první manželskou krizi. Ta je naprosto zákonitá a potkává v nějaké míře a podobě každé manželství. A je tu proto, že má nějaký účel. Má se najít nový rozměr lásky, když okolnosti tu jakoby samozřejmou lásku neumožňují. S narozením dítěte se mění manželům celý svět…. A je velmi časté, že otcové na dítě žárlí, žárlí na Vaši pozornost. Už Vás nemá jen pro sebe… A navíc všechna skutečná vyčerpanost vás obou, a rozdílná chuť na sex. To všechno do té krize patří. Je dobře, že se pídíte po tom, co je třeba pro zlepšení možné dělat, protože je potřeba, abyste tím dobře prošli a vytvořili nový, funkčnější model, ve kterém vám bude lépe. Ten starý model už neplatí, protože se změnily vaše životní okolnosti.

Za prvé je potřeba pěstovat svou dobrou vůli, být si jistí tím, že se máte rádi. A to stavět nad všechno. A také si uvědomit, že na to nejste sami. Že vás Bůh drží. A pomalu začít věci měnit. Zkuste začít od letmých doteků. Abyste začali být znovu v pravidelnějším fyzickém kontaktu. Zvažte, jestli by nestačilo, abyste chodili k rodičům jednou za měsíc. Je důležité, abyste získala alespoň zpočátku třeba 2 hodiny bez dítěte. Možná byste mohla smlouvat o to, jestli by scházení s kapelou nešlo - jen na čas, třeba než bude hotová přestavba - přerušit a získat tak čas pro rodinu. Chápu, že k sexu potřebujete vnímat lásku. To je trochu zapeklitá věc, protože on Vám ji prokazuje – tedy v jeho očích myslím – protože se stará – staví, vydělává – někdy to je mužské vyjádření lásky. Tak ji chápou. My ženy potřebujeme spíše vztahovou lásku.

Píšete, že Váš muž se sám nepoznává. Myslím, že je prostě přetížený. Se stavbou to tak bývá. Na dobu přestavby asi nelze nárokovat všechno tak, jak by bez této zátěže bylo možné. Zároveň byste o tom měli mluvit. O tom, co vám to přineslo. Chcete dobré, ale provází to řada obtíží. Mluvte o Vaší i jeho vyčerpanosti – na čas. Poukazujte na to, že je to jen životní období. Změní se.

Přečtěte si knihu Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Pokud možno oba.

Pokud byste nenacházeli náhled, nebojte se prosím jít do poradny i sama.
Co se týká Vám vyčítaného nemilování se každý den – je třeba vědět, že se na tom podepisuje jednak únava, jednak se sexuální apetence vás obou mění a bude měnit i dál – budete se v tom v životě potkávat i vzdalovat se. Mění se i důležitost. Mluvte o tom, že kvantita může být nahrazena kvalitou. A toto vyčerpávající období  je i jednou v týdnu něco, co si můžete užít. Možná se o to víc těšit. Aby to nebyla konzumní samozřejmost nebo jen vyhovění fyzické potřebě – i když také – ale aby nad tím stálo to, že to chcete.

Naprosto chápu, že příbuzní nejsou povinni vám dítě pohlídat, zároveň ale jednou za čas byste o pomoc mohla požádat. Třeba by jim kontakt s dítětem udělal dobře. Nebojte se zeptat. Kdyby se vystřídalo v čase více lidí, tak by to mohlo být únosné. Hodinu, dvě třeba. Abyste mohli být sami pro sebe.

Milá ... nebojte se prosím. Je to jen období. Opravdu náročné, ale až se dohodnete, jak to bude dál a zamilujete se do nové verze, budete to mít za sebou. Chce to čas. Zkuste svému muži žehnat. I to často pomáhá. Beru vás s tím vším do modlitby a moc držím palce!

Kategorie otázky: Manželské krize