"Proste a bude vám dáno."(Mt 7,7-11) - ano, to jsem tedy sám "viděl"...

Začnu zrovna aktuálním citátem, který je dnes na vašem webu: "Proste, a dostanete." (Lk 11,9) Donedávna mi vaše stránky (a celé křesťanství) dodávaly v životě naději. Bohužel přestože jsem pořád žádal a prosil "Boha", aby mi pomohl, nestalo se vůbec NIC. Doufal jsem, že mě v tom Bůh nenechá a že mi pomůže. Zvláště když nebudu spoléhat pouze na sebe, nýbrž to všechno nechám na "Něm".

Modlil jsem se, četl Bibli, snažil se žít podle svého svědomí. K čemu to ale všechno je? Četl jsem hodně článků v sekci otázek a odpovědí, ale i přes vaši snahu mi to vůbec nepomohlo. Odpovědi, že i přesto je se mnou Bůh a že mě nikdy neopustí, již, bohužel, pokládám pouze za uklidňující myšlenky/pohádky pro křesťany.

Říkám si, jestli vůbec nějaký Bůh je?  Pokud ano,  tak určitě nejspíš není tak milosrdný, jak se ho  současné křesťanství snaží popsat. Je to "rouhání"? Možná. Člověk ale nemůže Bohu (pokud tedy vůbec je) děkovat za všechno, co je, resp. když to vše vidí a nepomůže/nezasáhne.

Uvědomil jsem si, že jsem dlouhé roky žil svou víru spíš pod tlakem obsese, že se něco stane, pokud bych přestal věřit,  nikoli proto, že bych cítil jeho blízkost.  Podle mě je to  všechno  v našem podvědomí a naučeném chování, a že Boha si nejspíš skutečně lidé asi vymysleli.

Když tedy Boha a víru "odmítnu" a přestanu věřit na základě svých zkušeností, znamená to, že život po smrti mě nečeká, jak to podle Bible údajně řekl sám Ježíš? Čeká mě za to od něho nějaký trest (v budoucnu anebo po smrti)?
Nebo i kdybych věřil na něco vyššího, musím navždy zůstat věrný tomu, v čem jsem byl vychován, tj. křesťanství?
Ostatní nevěří, popř. věří v něco úplně jiného a přesto žijí, existují a radují se ze života (i když vím, že život nepřináší jen radost) a  nemají strach z toho, že jim Bůh, za to, že v něho nevěří, něco provede.
Křesťanství a samotný Bůh, pokud tedy vůbec je, mě osobně velmi zklamali.

"Proste a bude vám dáno."(Mt 7,7-11) - ano, to jsem tedy sám "viděl"...
 

Dobrý den, N.,

děkuji za Vaše upřímné reflexe a otázky na naši Linku.

Těžko se konkrétně vyjádřit k Vašemu zklamání z nevyslyšených modliteb, když neznám podrobnosti.

Jistě jste slyšel již dost o tom, že Boží pohled na to, co je pro nás dobré, se od našich představ a přání velmi často liší. Stejně tak i o tom, že Bůh nefunguje jako automat - že když se modlíme a žijeme nábožensky, z Něj pak za odměnu „vypadnou“ nějaká námi vytoužená dobra.

Celý ten soubor duchovního života, modliteb, svátostí apod. tady není k tomu, abychom my přiměli k něčemu Boha. Jsou to spíše prostředky k tomu, abychom k něčemu přiměli nás samotné, abychom změnili sebe. Abychom dovolili naši změnu a otevřeli se proměňující síle Boží. Naší prosebnou či přímluvnou modlitbou se často možná nezmění to, zač prosíme, ale měníme se primárně my, nebo se mění náš pohled na věc. Je nám dáno vidět věci jinak. V tomto smyslu je modlitba především nástrojem k naší proměně, k naší spáse. Není to nástroj k plnění našich přání...

Otázky, které si kladete, nejsou rouhání, je to legitimní způsob hledání. Víra je neustálé hledání a kladení si otázek, bez toho by byla jen pouhou ideologií. Stejně tak nečekejte pomstu Boží, když „přestanete věřit“. Možná je potřeba, abyste určitou podobu víry opustil, pokud není zralá a odpovídající. Strach k víře nepatří a věřit ze strachu je protimluv. Víra je vztah, ke kterému se člověk rozhoduje svobodně, ne ze strachu. Je to vztah partnerství až lásky, který může člověka postupně proměnit, když se mu člověk otevírá ve svobodě.

Pokud je Vaším problémem právě ten strach, pak bude dobré s ním pracovat. Víra postavená na strachu je totiž pokřivená a k ničemu nevede. Zároveň bude pro Vás důležitá upřímnost. Buďte upřímný sám k sobě, naslouchejte svému nitru, hlasu svého svědomí. Upřímné hledání a následování hlasu svědomí vede člověka správným směrem a nakonec ho otevírá duchovní skutečnosti a Bohu.
Protože upřímnost vede k pravdě a zároveň k Bohu, protože On je Pravda.

Zdrojem poznání o tom, zda Bůh je a jaký je, je jistě Písmo, Bible. Píšete, že jste ji četl. Avšak, i když je přeložena do naší mateřštiny, bez pomoci zkušeného učitele se v ní můžeme ztratit. Ideální je, je-li tím učitelem sám Duch svatý. Pak může promlouvat do Vašeho konkrétního života. Jak se ale na Ducha svatého obrátit s prosbou o pomoc, když v jeho existenci/zainteresovanost na vlastním životě nevěříte?
Víra je dar a tento dar je možné si vyprosit. Tím je třeba začít.

Ať ve svém srdci hledáte a nacházíte sílu k žitému dobru a lásce a naleznete pokoj.

Kategorie otázky: Modlitba, Pochybnosti a krize víry