Proč se hodní lidé mají špatně a zlí dobře?

Dobrý den,

pocházím z věřící rodiny a celý život chodím do kostela. Ale když vidím svůj život,  říkám si, k čemu mi to všechno je? V rodině máme mentální retardaci, vážné nemoci, předčasné porody, potraty.

Zažila jsem tolik nervů, sama z toho mám různé zdravotní potíže.

Spousta lidí z okolí se opíjela, chovala se hrozně na zábavach a mají zdravé děti. Někdy si říkám, že kdybychom byli jako ostatní, tak by vše bylo dobré. Vždycky jsme se snažili pomáhat, ale dnes vidím, že nás druzí jen využívali.

Tak se ptám, proč hodní lidé mají jen trápení a smůlu a ti zlí se mají dobře a jen si užívají života? Snažíme se žít slušně, ale máme jen starosti.Tolikrat jsem si položila otázku, čím jsme si to zasloužili, takový život? 

-redakčně upraveno-

Milá tazatelko,

kladete otázky, na které nemám odpověď. Je mi líto všeho těžkého, co Vaše rodina už prožila a prožívá. Nevím, proč tomu tak je. Někdy na první pohled vypadá, že zlí lidé se mají lépe, ale možná to je jen první pohled. Nikdy nevíme, co člověk prožívá uvnitř.

Okolnosti našeho života jsou takové, jaké jsou. Často bychom si je nevybrali. Nevěřím tomu, že by Bůh chtěl naše trápení, nemoc…... Můj Bůh je laskavý a přející. Ale zároveň se nevnucuje, čeká na moje pozvání, dává mi naprostou svobodu. A právě proto mohu v nejrůznějších situacích volit – dobré nebo zlé. Tahle možnost volby se týká mě samotné, Vás i všech lidí kolem nás. Týká se to našich předků i potomků. A zdá se mi, že právě proto se do našich životů dostává bolest, trápení, nemoc, předčasná smrt….Někdy je to způsobené mým hříchem, mojí špatnou volbou, někdy špatnou volbou lidí kolem mne, někdy špatným rozhodnutím mých předků.

Ve Vaší rodině je nahromaděna bolest a trápení opravdu vrchovatě. Rozumím tomu, že to vidíte jako nespravedlivé, nepochopitelné, když se snažíte žít slušně…..Ale možná i v téhle chvíli máte možnost volby. Můžete se srovnávat s druhými, můžete se zlobit, trápit……nebo můžete hledat, jak se k této situaci postavit, aby přece jen vzniklo něco dobrého. Co malého můžete udělat. Také můžete předat své trápení Ježíši. Aby jej vzal s sebou na kříž a proměnil v požehnání. Pro Vás, pro celou rodinu, pro Vaše potomky. Dokud si všechno trápení necháváme v sobě, Bůh s ním nemůže nic dělat. Až když vše vypustíme na Boha, všechno mu to řekneme a dáme, pustíme to ze sebe, ze svých rukou, od – pustíme, pak i bolest a trápení mohou přinést užitek.

Určitě něco z toho děláte. Určitě jste i v jednotlivých těžkých situacích byla u svých dětí. Určitě jste jim přinášela pomoc, oporu, útěchu, blízkost……určitě jste v mnoha chvílích volila dobro. Možná až jednou - před Boží tváří- uvidíte, kolik dobra a požehnání přineslo Vaše dobro, které jste dala. I přesto, že to bylo tak těžké. Možná o to cennější bylo Vaše chování a jednání v Božích očích.

I v této chvíli, stále, v každé situaci máte možnost být požehnáním pro svoji rodinu, pro celý svůj rod. Zkuste Bohu každé ráno odevzdat vše těžké a ptejte se ho: Co mohu dnešní den udělat, aby to požehnalo celou moji rodinu?

A ještě jednu možnost máte. Trochu se zamyslete, zapátrejte po tom, jak žili Vaši předkové. Jestli se tam nestalo něco zlého, někdo někomu neublížil, neodpustil, proklel ho…… Pokud něco takového bylo, předložte Bohu tyto situace a proste za své předky. Můžete nechat i sloužit mši svatou za tyto situace, za celý svůj rod.

Věřím, že Bůh má moc proměnit všechny těžké věci ve Vaší rodině. A možná právě skrze Vás to může udělat. Jen když mu to dovolíte. Není to na Vás. Vaším úkolem je jen přinášet to před Boha a důvěřovat v Jeho lásku i moc.

Moc Vám přeji, abyste silně a nově zakusila Boží lásku i Boží útěchu a starostlivost v každém trápení, které jste vypsala. Kéž Vás Hospodin požehná, chrání Vás od zlého a naplňuje důvěrou a nadějí.

Pokoj Vám.

Z reakcí čtenářů:

Dovolte, abych přidala svůj osobní pohled. I já jsem si prošla svými těžkými obdobími. Jako dítě jsem měla otce alkoholika, který byl vůči nám, malým dětem i vůči mámě, velmi agresivní. Máma mi zemřela, když jsem byla sotva dospělá. Manžel mi oslepl a já jsem samovolně potratila 4 děti, takže jsme zůstali bezdětní.  Bolest to byla nevýslovná.

Vím, že snadno se mluví a hůře se žije, ale za sebe můžu říct, že se veškerou svou bolest snažím odevzdávat, nabízet a obětovat Bohu. Nabízím mu ji s láskou za ty, kteří jsou daleko od něj. Věřím, že se tak spojuji s Ježíšem v jeho utrpení za jejich záchranu.  A připomínám si: Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. (Mt 10,24) A také: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě." (Lk 9,23) My jsme povoláni následovat Pána Ježíše a ten také nepřišel na svět k tomu, aby se měl dobře, ale aby se obětoval…

Věřím, že všichni máme naději, máme Pána, který nás miluje, máme nebeskou mámu, která nám pomáhá. Všechno se dá zvládnout. Jen se nesrovnávat a porovnávat s druhými, ale dívat se – dokonce mít svůj pohled upřený - vzhůru… K tomu mám ještě malé svědectví:

Když jsem byla malá, jednou se děti kolem mě chlubily svými otci. Každé tvrdilo, že jejich táta je nejlepší, protože to a to. Ale já jsem neměla žádný dobrý zážitek se svým otcem, a tak jsem jen tiše stála a styděla se za svého otce. Později, když jsem dospívala, tak jsem se v modlitbě ptala, Bože, proč právě mně jsi dal takového otce, který mi udělal to a to…?  A dostala jsem takovou odpověď: Bůh dal mému otci všechny předpoklady k tomu, aby byl tím nejlepším otcem. Za to, co s tím on udělal, jakým byl otcem, se jednou bude zodpovídat on, ne já. Já se budu zodpovídat za to, jakou jsem byla dcerou. A tedy nemám se starat o to, jakým je on otcem, ale mám se starat o to, jakou jsem já dcerou, neboť to mám ve své "moci", abych byla tou "nejlepší" dcerou svému otci.

Tehdy jsem pochopila, že se nemám starat o Jirku, Standu, Janičku atd., dívat se, jací jsou a co mají a jak se mají… Standa, Jirka a Janička ...  se budou zodpovídat každý sám za sebe. A já zase budu zodpovědná za to, jakou jsem byla dcerou svému otci, sestrou svému bratrovi, manželkou svému manželovi, sousedkou, kolegyní atd...

Nebojte se ptát Boha. On Vám dá odpovědi na všechny Vaše otázky.

Srdečně zdravím a přeji, ať na Vás spočine Boží požehnání. Zároveň Vás zahrnuji do svých modliteb.

M.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Pochybnosti a krize víry