Proč mi Bůh neodpovídá? Urazila jsem ho?

Dobrý den, nevím, jestli existuje přímá rada.  Do kostela jsem chodila jako malá, Bůh byl pro mě kamarádem, ale po  určitém problému jsem mu přestala věřit a vypustila jsem ho ze života. Před rokem jsem potkala úžasného ho kněze, který mi hodně pomohl v osobním životě a vlastně i ve víře. Začala jsem číst bibli, koukat na křesťanské filmy, chodit do kostela a modlit se. Prosím Boha  o odpuštění, aby mě přijal, aby znovu přišel a byl se mnou... Přijde mi ale, že mě neslyší, že jsem ho urazila a ponížila tak moc, že teď nechce slyšet omluvu, i když vím, že Bůh odpouští.

Snažím se, ale můj duchovní život mi připomíná větu z podobenství o rozsévači - "Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je." Chci, aby Bůh byl součást mého života, aby jsem bez něj nemohla žít a byla schopná říct, že je to někdo, pro koho žiju...  Vím, že Bůh je, ale nevím,  jak ho příjmout,  na 100% mu důvěřovat. Děkuju za odpověď.

Milá ...
Díky za to, jak jste se svěřila s Vaší touhou po Bohu. Je to krásné svědectví upřímného hledání a takové jistě nezůstává nevyslyšeno. Boha už jste nějakým způsobem zřejmě přijala, a to vícekrát v životě, jen asi svůj vztah s Ním stavíte příliš na pocitech a vlastních představách. Pokusím se k Vašemu pohledu víry přidat pár rozumových argumentů a apelovat také na Vaši vůli, aby to vše bylo v nějaké rovnováze. Vezmu to popořadě jako Vy.

Boha, nebo spíše Božího Syna Ježíše, lze nějak vnímat jako kamaráda, přítele, bratra, jak nám jej popisují evangelijní příběhy, které asi znáte. Protože však nežijeme bezprostředně s Ním, jako žili jeho učedníci, učíme se z jejich popsaných společných zážitků vyčíst, co můžou říct nám v dnešní době a prostředí. Možná Vaše představa tohoto osobního vztahu byla spíše jako nějaká virtuální realita, jako „přátelství“ na facebooku? S někým, koho nemůžete zažít hmatatelně a vzájemný vztah si všelijak idealizujete? Pak se snadno a často stane, že takový kamarád zklame, přestanete mu věřit. Nevím, jaký problém Vás kdysi od Boha odvedl, odradil, ale možná už sama chápete, že jen jako vysněného kamaráda brát Boha nelze. Tím „vypuštěním Boha ze života“ jste pak jen odhodila nějakou svou mylnou představu o Něm. Bůh asi nebyl tím, kdo Vás tenkrát do problému uvedl, a třeba už po letech situaci hodnotíte jinak?

Pak jste potkala oslovujícího kněze. Nikdo další z Vašeho okolí Vám ve Vašem hledání nemůže pomoct? Je dost důležité mít člověka či společenství, které nás trochu usměrňuje, leccos vysvětlí, společně hledáme, povzbuzujeme se… Ale možná právě proto píšete svůj dotaz, že Vám někdo takový zatím chybí, kdo by Vás dobře duchovně vedl; zkuste zase někoho najít.
 
Z těch různých prostředků k víře (filmy, kostel), které jste také využívala a máte pocit, že Vám je Zlý snadno bere z rukou i ze srdce („ptáci je sezobali“), je opravdu důležitá modlitba s četbou Bible, příp. svátosti nabízené katolickou církví. Modlitbě je třeba se celý život učit, k Bibli vyhledávat srozumitelný výklad, v obojím i přes různé nezdary vytrvat. Svátosti můžete přijímat, pokud jste pokřtěná – o tom nic nepíšete. Pokud nejste, pak při přípravě na křest by se Vám jistě mnohé Vaše otázky objasnily, jen se někde domluvit.

Ať už patříte k nějaké církvi, nebo ne, rozhodně se zbavte nepravdivé představy, že Bůh by mohl být uražen, ponížen, neslyšel Vás. To bychom ho stavěli na úroveň nějakých pohanských bůžků, kterými lze různě manipulovat. Bůh křesťanů je hlavně milosrdný Otec, kterému na každém z nás tak velmi záleží, že dal za nás svého Syna, aby nás zachránil pro Boží království. Při svátosti smíření by Vám bylo jasně a jednoznačně sděleno, že pokud prosíte Boha o odpuštění čehokoliv, čeho litujete jako Vámi vykonaného zla, Bůh Vás vždy rád přijímá. A pokud se děje něco jinak, než očekáváme, je dobré hledat, co nám tím Pán našeho života chce říct, a věřit, že Mu jde jen o naše dobro.

V mezilidských vztazích funguje, abych mohla druhého přijmout a důvěřovat mu, musím ho nejdřív důkladně poznat, něco spolu potřebujeme zažít, strávit s ním nějaký čas, projít různými zkouškami a tím vším vztah prohlubovat. Bůh nám svůj vztah také různě nabízí, ale nevnucuje. Mluví k nám mnoha způsoby – skrze naše bližní, přírodu, události, krásu a dobro kolem nás, Jeho slovu se učíme rozumět z Bible. Jestli bude Bůh součástí Vašeho života natolik, abyste žila pro Něj a důvěřovala Mu na 100%, to je věcí také Vašeho rozhodnutí a vůle. Nečekejte Ho v nějakých svých příliš zosobněných představách, citových zážitcích, neztotožňujte si Ho s nikým z lidí, i kdyby Vám sebevíc pomohli. Učíme se Ho vnímat i jinak než svými smysly, než kdysi živě jeho současníci. Kéž se Vám to daří

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry