Proč Bůh posílá lidi do věčného utrpení?

Mám problém, na který bych se vás chtěl zeptat. Věřím v Boha, ale jsem z rodiny, která žádné vyznání nemá, moji rodiče v Boha nevěří, naopak křesťanství a jiné náboženské spolky nemají moc v lásce. Bojím se o ně, aby se nedostali do pekla. Já sám v peklo věřím a myslím si, že pokud člověk odmítá Boha, tak se pekla dočká.

Jenže jak mám věřit a milovat Boha, když vím, že podporuji někoho kdo je zodpovědný za to, že moji rodiče budou v pekle. Četl jsem Bibli a vím, že bezvěrec před Bohem neobstojí. Člověk může být tisíckrát dobrý, ale před Bohem podle mě neobstojí, protože nikdo z nás není morálně dokonalý. Můžete namítnout, že to za to Bůh nemůže, ale stejně to cítím jako svojí zradu vůči rodičům a svým přátelům, protože většina mých přátel jsou též ateisté. Navíc chápu jejich argumenty o tom, že se nechtějí před nikým ponižovat a že se nechtějí nikomu klanět nebo se k někomu modlit, protože se jim to zdá jako otroctví, jako by někomu sloužili ze strachu. Nebo tvrdí, že Bůh prostě není.

Nedokážu si představit, že někde u Božího soudu uvidím mé rodiče, jak je odvádějí do pekla, zatímco já bych třeba díky své víře a díky svým modlitbám mohl být před Bohem ospravedlněn. Cítím to v duši jako zradu vůči všem lidem, na kterých mi záleží a které nechci opustit. Nevím jak bych se s tím mohl vyrovnat, jak bych mohl s tímhle žít. Nevím co mám dělat, poraďte prosím.

A přijde mi skoro nemorální podporovat autoritu, která posílá lidi do věčného utrpení podle nějakého posouzení.

Určitě máte pravdu v tom, že peklo existuje, stejně jako nebe, Boží království. Chápu prekérní situaci, ve které se cítíte být, protože se ocitáte jinde než ti, které máte rád, a oni Vám asi moc nerozumějí. Chci Vás ujistit, že Bůh tohle všechno ví a zná naše smýšlení. Tím myslím nejen Vaše, ale i Vašich nevěřících rodičů a přátel. On vidí do hloubky srdce, tam kam my nevidíme. Proto my sami (naštěstí) nejsme těmi, kteří budou posuzovat, jestli si člověk zaslouží peklo nebo nebe. Proto se ani jednoznačně nedá říci, kdo je vlastně věřící nebo ještě lépe otevřený Bohu a kdo ne. Tady nejde jen o vnější projev, který ovšem může ukázat hodně, ale o vnitřní postoj člověka k pravdě o sobě, světě a Bohu.
Není na nás, lámat nad lidmi hůl, to není naše role. Bůh nás zve, abychom se modlili za všechny ty, kteří Boha neznají, za dar, milost otevřeného a vnímavého srdce, za pravdivost a chuť hledat.

Ve Vaší obavě, že Bůh posílá lidi do věčného utrpení, se ale zrcadlí základní nepochopení celé problematiky. Ano, nebe – věčná radost-existuje, a existuje také peklo – věčné zavržení. Toto zavržení spočívá v životě bez Boha. Ale k životu bez Boha se rozhoduje člověk, ne Bůh. Bůh pouze toto rozhodnutí akceptuje, protože není násilník. My bychom byli hodně rádi, a vyhovovalo by nám to, kdyby naše rozhodování a jednání nemělo žádné následky. Ono ale má. Tak už je náš svět postaven a my s tím nic nenaděláme.

Křesťané nepodporují autoritu, která posílá lidi do věčného utrpení. Slouží Bohu, který je láska. To, že to někdo vnímá jinak, je skutečné neštěstí. Je to otočení reality o 180 stupňů. Ten, kdo chce dobro člověka, kdo přišel na svět, aby nám řekl, jak život žít tak, abychom ho zdárně zvládli, byl za to zlikvidován a označen za škůdce. To se táhne dějinami v různých podobách dodnes.

Navzdory tomu všemu jsou křesťané lidem naděje. Byl jim totiž darován nový život. Co s tímto novým životem uděláme, zda ho vůbec přijmeme, je na nás. My neseme plnou odpovědnost. Bůh nemůže za to, že ho někdo nepřijme, stejně jako Vy nemůžete za to, že si někdo od Vás nepůjčí třeba tužku. Zřejmě by ten dotyčný byl velmi nemile překvapen, kdybyste kvůli tomu, aby si tužku půjčil, vyvinul vůči němu násilí. To byste mu asi opravdu těžko zdůvodňoval. Naproti tomu já, ani Bůh, nemusíme zdůvodňovat nic. Nic nemusí dokonce zdůvodňovat ani člověk, který Boha odmítá. Jeho rozhodnutí je pouze bráno vážně a je mu umožněno, aby dosáhl toho, čeho chtěl dosáhnout. Co ale budeme muset zdůvodňovat, bude naše hlásání Krista našemu okolí. Za krev hříšníka, který zemře kvůli své nepravosti, poneseme totiž odpovědnost také my, pokud na to dotyčného neupozorníme.

Doporučuji Vám přečíst si encykliku Benedikta XVI. Spe Salvi (Jsme spaseni - zachráněni - nadějí). Je to velice pěkný text, v němž se pojednává i o této problematice. Nedivím se Vašemu zmatku ohledně věci, na níž se ptáte. Je to věc, která může hodně potrápit člověka, který není lhostejný k osudu lidí (zvláště tomu věčnému). Abychom však dokázali správně věci chápat a správně odpovídat na dotazy druhých, musíme sami dobře znát svoji víru a učení, na kterém stojí. Dnes vychází spousta knížek (www.ikarmel.cz, www.paulinky.cz...), zkuste také poslouchat radio Proglas (www.proglas.cz) a občas se také mrkněte na TV Noe (www.tvnoe.cz). Moderní výběrovou televizi provozuje farní tým ve Vranově nad Dyjí (www.tv-mis.cz). Z časopisů bych uvedl především časopis Effata (www.effata.cz) a časopis Milujte se! (www.milujte.se). To všechno jsou dobří pomocníci v křesťanské formaci, které je právě dnes tak zapotřebí.

Samozřejmě důležitá je modlitba. Za lidi, na nichž Vám záleží, Vám doporučuji modlit se, třeba růženec nebo Korunku k Božímu milosrdenství (www.modlitba.cz, www.apostol.cz). Životně důležité je též mít společenství věřících lidí, se kterými se budete moci nejen modlit, ale rovněž trávit volný čas. Tak si je najděte. Ve Vaší farnosti nebo navštivte třeba www.signaly.cz.

Nebojte se! Modlete se a nevzdávejte to, prosím!
Přeji Vám hodně zdaru!

-kano-pah-

Kategorie otázky: Bůh, Křesťanství, Konec světa, vizionáři